K vánočním svátkům totiž klasické pohádky patří. A nejen pohádky; snad nikdy jindy v roce není možné podívat se na skvost mezi filmy první dámy českého dětského filmu Věry Plívové-Šimkové Krakonoš a lyžníci.
Totéž platí o "pětapadesátnici" Pyšné princezně nebo půvabné, byť puncem ideologie padesátých let lehce poznamenané pohádce Hrátky s čertem.
Otázkou je, jak budou vypadat koláče sledovanosti. Nova na Štědrý večer nasadila záruku divácké přízně, tedy Tři oříšky pro Popelku (které se mimochodem před Vánocemi prodaly statisíce kusů na DVD za výhodnou cenu), Prima kontrovala klasickou Princeznou se zlatou hvězdou na čele.
Ke stálicím štědrovečerního programu posledních let patří i premiérová pohádka v České televizi. Nezáviděníhodnou roli letos opět "vyfasoval" Jiří Strach. Loni s Andělem Páně trhl divácký rekord, letos představil novinku Tři životy.
Bohužel, přes režisérský um, kterým Strach bezpochyby oplývá, Tři životy potvrdily smutnou pravdu, že kdysi vyhlášená značka Česká pohádka už nemá takový zvuk. Novinka kulhala hlavně kvůli mimořádně slabému scénáři a drtivé většině hereckých výkonů.
S premiérovými tituly to vůbec bylo horší. Propagovaná dvacetiminutová Shrekoleda nabídla snad jen jeden opravdu výtečný vtip se zostuzeným Kocourem v botách a kdo ví, koho zlákalo primácké rošťačení Karla Gotta v taškařici Hádej, kdo jsem?...
České televizní stanice prostě a zatím umějí Vánoce zpříjemnit jen těm, kteří si rádi smlsnou na české pohádkové a rodinné klasice - a neplatí to jen o Štědrém dnu, ale i o Božím hodu a Štěpánovi.
Ale je to tak správně. Kdy jindy, když už má člověk potřebu televizi zapnout, by si měl opravdu užít, co k vánočním svátkům patří? Kdyby totiž nedávali Popelku, Pyšnou, Zpěvanku nebo Jasněnku, tak by to snad ani Vánoce nebyly.
Navíc výběr ze čtyř základních televizních kanálů nabízí rodinné soutěže v přepínání programů korunované napětím, zda konec jednoho lehce zpožděného pořadu nepřekryje začátek dalšího. Proti tomu je pohodlí levných DVD, díky kterým skoro vše, co nabídly televize o svátcích, máme doma, regulérní nuda.
