Jednou z hlavních osobností prvního dílu, který je věnován současnému dění v českém "podzemí", je hudební vydavatel Vladimír Drápal, řečený Lábus. Jeho firma Guerilla Records je v současné době jediná, jež se systematicky věnuje jak mapování současné undergroundové subkultury, tak zpřístupňování archivních nahrávek ze 70. a 80. let.
"Myslím, že je dobré, když seriál ukáže lidem, kteří to nepamatují nebo to tehdy neregistrovali, že existovala alternativa socialistické kultury a způsobu života. Že tady byli lidé, kteří místo pouhého nadávání u piva taky něco dělali," řekl Drápal MF DNES.
Seriál má 39 dílů, které jsou rozděleny do sedmi tematických okruhů a bude se vysílat do června příštího roku každý pátek. "Vůči této komunitě má dnešní společnost dluh. Natočila se spousta dokumentů třeba o politických vězních, ale ucelený pohled na underground ještě nevznikl," vysvětlil MF DNES rozměrnost seriálu jeho dramaturg Josef Albrecht.
"Šlo nám také o co nejširší pohled, nejen kulturní. Zabýváme se i sociálním apektem. Málokdo si například uvědomuje, že undergound tvořily všechny možné skupiny lidí, od typických mániček z dělnických profesí, až po intelektuály nejhrubšího zrna," dodává.
7 tematických okruhů Fenoménu undergroundUnderground a politika - současná subkultura, proces s Plastic People, vznik Charty 77 Předci a paralely - Křižovnická škola, Hells Devils, Primitives Group, Milan Knížák a Aktual Největší Čech je Magor - Ivan M. Jirous, filozof Jiří Němec, Plastic People Of The Universe Kultura v podzemí - Pavel Zajíček a DG 307, Dino Vopálka a Umělá hmota, František "Čuňas" Stárek a Vokno Komunity a exil - fenomén tzv. baráků, byt Dany Němcové, Svatopluk Karásek, Dáša Vokatá Underground v regionech - podzemní aktivity mimo Prahu, příběh slovenského undergroundu Kruh se uzavírá - underground v 80. letech a za sametové revoluce, nástup punku, trutnovský festival |
Fenomén underground by měl splnit nejen funkci "pomníku", případně jakési vzdělávací pomůcky pro ty, kteří slovo "underground" znají už jen z knih, ale přinést také nové informace těm, kteří se domnívají, že o tomto fenoménu vědí "první poslední". Pomáhají v tom nejen vzpomínky desítek zpovídaných, ale i mnohé unikátní filmové záběry.
V díle, věnovaném jedné z nejdůležitějších undergroundových osobností, básníkovi a hudebníkovi Pavlu Zajíčkovi, se tak například nejen dozvíme, že v době své emigrace v USA se tento jemný introvert živil jako stěhovák, ale vidíme i řadu soch, které vystavoval v amerických galeriích a na videozáznamu se octneme ve známém newyorském klubu Kittchen, kde koncertoval společně se slavným americkým alternativním kytaristou Garym Lucasem.
Může se zdát, že například téma Ivana Martina Jirouse a Plastic People je už probrané do nejmenšího detailu. Josef Albrecht nás ale vyvádí z omylu.
"Málokdo určitě ví, že Magor rád hrál házenou, ale že patrně nikdy nedal gól. Pravidla české házené totiž, jak vysvětluje v našem seriálu Eugen Brikcius, nedovolují obránci dávat góly. A Magor hrál vždycky v obraně. V kapitole o Plastic People se zase poměrně obsáhle a otevřeně věnujeme tomu, o čem se dosud jen šuškalo, totiž jestli Milan Hlavsa podepsal spolupráci se Státní bezpečností."
Úvodní díl nese název Underground Is Life a seznamuje diváky s tím, že underground, oproštěný od politických tlaků, svou platnost neztratil ani v současném Česku, byť funguje na v podstatě oficiální bázi.
Spousta i mladých kapel se k podzemní příslušnosti stále hlásí, Vladimír Palivec Janeček provozuje undergroundové rádio, Lubor Maťa vydává undergroundové knihy, Vladimír Lábus Drápal vydává undergroundovou muziku. "Ideologický tlak nahradil tlak komerční, k jehož překonání je potřeba stejné odhodlání jako dřív. A to i přesto, že nám dnes naštěstí nehrozí kriminál," říká.