Narodili se v 70. letech, což značí, že sadu svátečních premiér České televize letos točili příslušníci generace, která z někdejších studiových bludiček křepčících mezi papírovými břízami dostává osypky. A mírný posun byl znát.
Zaprvé, všechny tři pohádky dopadly filmařsky lépe než jindy. Zadruhé, více než v říši nadpřirozena se všechny zhlédly v duchu retra a la Páni kluci, v okouzlení dávnými hračkami a mašinkami. Zatřetí, všechny se alespoň pokusily vnést do dětské disciplíny štipec dospělejšího humoru. To je dobrá zpráva. Ta horší se tradičně týká scénářů.
Dvakrát tři úkoly
Počty divákůDvanáct měsíčků: 2,4 (v milionech) |
Dvanáct měsíčků, jimž připadl Štědrý večer, ladilo starosvětskou notu pod sněhem a hvězdami; navenek malebný příběh v režii Karla Janáka mohl nést podtitul Vesničko má skanzenová.
Jenže do klasické zápletky přidal bohatého navrátilce z Ameriky, trojici nesplnitelných úkolů pro vdavekchtivé i ty koně, kteří se na bílé pláni od dob Tří oříšků tak pěkně vyjímají. Dále útěk před ženichem i štvanici na něj, vězení v komoře i hysterickou macechu ječící "Ty falešnice".
Prostě Popelka křížená s Mrazíkem; doslova včetně přehnaných karikatur, kdy macecha svou hýčkanou vlastní dceru krášlí nebo s ní ve finále sklízí ostudu. Odvozená historka navíc těkala v jazyce z archaického k výrazům "jo takhle? - to je úžasný"; Maruška působila jako chovanka kláštera a měsíčkové přetahující se o králíka asi za léta vysedávání u ohně lehce zdětinštěli.
Z pohádky O pokladech
Podobně doplácí na scénář pohádka O pokladech, kterou ČT uvede v neděli, jinak natočená s přehledem a v pohybu od první akční jízdy za zlaťákem až po labužnické hry s kočičí siluetou a hlavně starými stroji a strojky.
Jenže obsah tvoří figurkářská výřečnost a zase odvozeně: i tady zavládne mánie tří úkolů, navíc znásobená kabaretními výstupy tří skřetů. Poctivé nápadité triky, Vojtěch Dyk coby komik, výtečný stylový doprovod kapely Čechomor a režisér Vít Karas by si zasloužili jiskřivější text.
Rakev se nezkazí
Ovšem takový byl na skladě, zdá se, pouze jeden. Podle námětu Mateje Mináče ho Marek Epstein napsal pro režiséra Jiřího Stracha a výsledek jménem Šťastný smolař přinesl o Božím hodu na obrazovku asi nejčistší, nejdospělejší a nejpůvodnější z letošních pohádek.
Ivan Trojan a Filip Cíl v pohádce Šťastný smolař
Jistě, i Smolaři lze vytknout pomalejší rozjezd, vypravěčský rámec, jenž nahrazuje pozdní setkání hlavních souputníků, motiv komediantů či slabší ženské postavy. Ale od chvíle, kdy se kominický nešika čili Filip Cíl a světácký sedmilhář Ivana Trojana seznámí, vypukne kouzelná road movie plná drobných žertů a klukovských nápadů, počínaje animací trasy Neapol - Moskva - Tokio a konče hráčskou zemí Monte Carlos.
Jakkoli Trojanova postava může připomenout barona Prášila či hrabalovského Pepina, zůstává originálem, jejž ještě dozdobí velikáni v minirolích v čele s Josefem Somrem. Slyšet z jeho úst o tklivých Vánocích "rakev se ti nezkazí" znamená osvobozující radost černého smíchu.
