Z televizního snímku Lehká jako dech režiséra Víta Olmera.

Z televizního snímku Lehká jako dech režiséra Víta Olmera. | foto: www.ceskatelevize.cz

TELEVIZIONÁŘ: Olmer je zpět. Drsný a krutý, jak obrazovka nepamatuje

  • 26
Není to příjemný film, ale sílu tedy má. Nic tak drsného ČT už dlouho nevysílala. Nedělní snímek Lehká jako dech, který natočil Vít Olmer podle scénáře Anny Mikulkové, oceněného v soutěži RWE, nezná kompromis.

Vytknout mu lze jen dva motivy. Jednak obrazové vize hraničící s manýrou, jednak přepjatě sociální linku, když chudý popelář loví dárky z popelnic a bohatí hrají u umělého ohně na kytaru podle počítače. 

Ale základ, příběh dvou školaček s odlišným rodinným zázemím, které spojuje chorobná posedlost štíhlostí, už stojí pevně na zemi. Pocitově, jazykově i pro­jevy teenagerovské krutosti vůči vyděděncům. Nemluvě o sebevýprodeji, jejž předvádějí obě dívky, Noemi Purnochová jako oběť bulimie a Marie-Luisa Purkrábková v roli anorektičky. 

Film se nezastaví před žádnou krajností, neotvírá si zadní vrátka k smířlivosti, vede přímou cestou do pekel. A pohrdavě vzkazuje ústy generace náctiletých, která si tak bezbřeze zahrává se smrtí, že  "slovo cool se používá maximálně do třicítky". Autoři, pozor na věk!