Z filmu Zvuk hluku

Z filmu Zvuk hluku | foto: PR

TELEVIZIONÁŘ: Hudební teroristé mají vtip, jenž umění protestu schází

  • 3
Svléknout se do naha, pomalovat sebe, tank nebo politiky na plakátě, aranžovat atomový hřib či nálet na Hrad... nuda, šeď, slabota, všechno už tu bylo.

Umělec recesista, neřkuli umělec rebel to nemá jednoduché, pokud chce vykřičet veškerou bídu světa, aby se neopakoval a navrch ještě pobavil. Umění bojující totiž už ze své kazatelské podstaty jakoukoli znevažující legraci vylučuje.

Proto je tak sladký Zvuk hluku, švédská lahůdka, kterou v neděli uvádí ČT Art: vládne jí totiž originální humor. Zosobňují jej hudební teroristé, kteří protestují proti tradiční muzice vlastními útočnými symfoniemi, a coby jejich protivník policista s absolutním sluchem, jenž však nadevše miluje ticho.

Zločinci vyzbrojení hudebními nástroji organizují každou akci pečlivě jako velkou vlakovou loupež, neponechají náhodě ani konkurz na úderné bubeníky, řídí se rytmem metronomu a tajné cíle svých koncertních přepadení střídají – od operačního sálu až po rozvodnou síť velkoměsta.

Nejhezčí na tom je, že nejde o žádná muzikantská nedochůdčata, od hodiny by mohli doprovázet trylkující hvězdičky televizních estrád. Ale tam by se povstalci nevyřádili; navíc estrády patří sobotě a neděle je od toho, aby je Zvukem hluku spláchla.