Ale proč hned myslet na lechtivé pořady? Takový teenager přijde ze školy, prší, leží před ním dlouhé prázdné odpoledne - a co mu nabízejí běžné stanice? ČT 1 vzrušující orbu a setbu v pořadu Náš venkov a říznou dechovku v cyklu Hezky od podlahy. ČT 2 pokračuje ve vyučování: po sérii Evropské technologie nabídne Videoatlas chráněných a ohrožených druhů. A Prima s Novou se předhánějí v telenovelách: Hříšná láska, Divoký měsíc, Divoký anděl. Z toho náctiletý opravdu stěží zdivočí. Přitom na Discovery vysílají pro ty, kdo jsou Zbláznění do letadel, na HBO dávají dokument o kultovní Záhadě Blair Witch a nespočet hudebních kanálů nabízí klipy, o kterých si Eso, jediná umrněná tuzemská hitparáda, může nechat jen zdát.
Pravda je taková, že tuzemské televize myslí spíše na hospodyňky a penzisty než na výrostky a slečny v pubertě. Jejich svět se odehrává na docela jiných kanálech, jen tam najdou muziku, kterou žijí, extrémní sporty, jež je přitahují. Ostatně jestli se ctihodné matky děsí vlivu televizních nahotinek, kvůli tomu nemusí odhánět dorost od speciálních placených kanálů. Ono si stačí přepnout na program cestovatelský, kde se zpravidla vyskytne i dobře vyvinutá domorodá žena v suknici z trávy nahoře bez.
Na druhé straně, co vidí naši potomci o víkendu pod rodičovským dozorem? K Pokémonům nově přibyli Digimoni: místo žluťásků tu rejdí růžová počítačová selátka, oč méně piští, o to víc se perou, a jejich dětští kamarádi se baví hlavně o tom, kde se dá v téhle říši připojit na internet. Vznikla placatá odnož téže módy: takhle nějak to mohlo vypadat, kdyby se v tuzemsku po úspěchu slavného kresleného krtečka vyrobil ještě ježeček, potkánek, jezeveček, možná i krysička, a všichni by nosili kalhotky s kapsami.
Vrchol utrpení pro děti je pak sobotní rodinný večer u televize. Ten nejnovější vskutku splynul v jediný. Na ČT 2 - s učesaným průvodním slovem, alespoň však s bohulibým charitativním účelem - zněly v koncertním provedení tuzemské muzikály, například Monte Cristo. Na Nově v pohaslém Tyjátru vtipkoval Karel Šíp na téma alkohol, přičemž pro změnu se tu hrál ve zkrácené verzi muzikál Monte Cristo. A ČT 1 udílela divadelní ceny Thálie, mimo jiné i za muzikál.
Kupodivu právě tady se téměř nezpívalo, nepočítaje v to pár trylků snaživé moderátorky Jitky Molavcové, která se takhle snažila odlehčit škrobené průvodní slovo. Hemžilo se totiž výrazy "posvátný, svatý, posvěcený, nebe" a nominovaní nebyli ani letos představeni ukázkami svých výkonů, nýbrž již tradičně čtenými charakteristikami plnými frází jako "punc autentičnosti" či "nevídaná opravdovost". Zkusme si představit, že by podobně vyhlížely ceny filmové či hudební: místo ukázky z Otesánka by kdosi velebně sdělil, že vzdává hold pokladům národního písemnictví, a místo písně Čechomoru by se recitovalo, kterak skupina zalévá kořeny folkloru. Pak by se ceny opravdu nemusely předávat před kamerou, stačilo by diplomy strčit vítězům pod dveře a sošky poslat na dobírku.
18. března 2002 10:57
