O Bohu ví své. V mládí totiž vstoupil do řádu křesťanských bratří a dlouhé roky setrvával v odříkání a modlitbách.
Reggiovi je blízký postoj indiánského kmene Hopi, od kterého si vypůjčil názvy pro své filmy. Lidé Hopi říkají: „Co je v zemi, ať tam zůstane. Vytěžíme-li odtud drahokamy, přivoláme katastrofu.“
Na plátně dává Reggio volnost divákově fantazii. Nediktuje mu svůj názor, blízký autorům sci-fi románů: „Ve vleku techniky se stáváme lidmi-stroji neboli kyborgy,“ říká režisér-samouk. V Hollywoodu je považován za podivína, protože nepracuje s herci ani s jasným příběhem.
Reggio hovoří působivou symfonií dokumentárních obrazů, které se překrývají, proměňují a řetězí v jakémsi vizuálním toku. Jeho organickou součástí je monotónní hudba skladatele Philipa Glasse, která vznikala zároveň s filmy.
Reggiova trilogie se rozběhla v roce 1974 filmem Koyaanisqatsi. Název znamená „život vyvedený z rovnováhy“. Svět přírodních kultur jižní polokoule se střetává s průmyslově rozvinutým severem i v dalším filmu Powaqqatsi (Život v přeměně), který se dostal do kin v roce 1988.
Třetí film Naqoyqatsi, na kterém spolupracoval český dokumentarista Miroslav Janek, znamená „život jako válka“.
Současný život Reggiovi připadá jako válka civilizace „vedená proti životní síle jako takové“. Davové scény střídají tváře politiků, umělců, sportovců, jejich výkony však dokládají neustálé soupeření a boj o moc. Reggio je přesvědčen, že pomocí technologie člověk spěje k zániku. Jedině pak prý uvolní místo jiné, normálnější civilizaci.
 Přežije civilizace? Výjev z filmu Naqoyqatsi, ve kterém Reggio pochybuje o smyslu technické civilizace. |
