Režisér Viktor Tauš byl členem letošní karlovarské poroty (12. července 2014).

Režisér Viktor Tauš byl členem letošní karlovarské poroty (12. července 2014). | foto:  Dan Materna, MAFRA

Video na YouTube je populárnější než Scorsese, uvažuje porotce Tauš

  • 1
Hlavní soutěž karlovarského festivalu sledovali porotci bez diváků, v uzavřeném salonku, a po posledním filmu tu vedli dlouhou vášnivou diskusi. Následující den už se dohodli rychle. „Nakonec vyhrál můj kůň,“ prozradil zástupce Česka v porotě, režisér Klaunů Viktor Tauš.

Probírali jste také, proč jsou festivalové filmy pokaždé tak depresivní?
Ano, záleželo nám na tom, jakou zprávu vyšleme svou volbou. Ale pro nás nerozhodovalo téma, klidně můžete natočit zajímavý novinový článek, nýbrž způsob vyprávění. Vybírali jsme mezi klasickým příběhem se silnou emocí a odvahou riskovat.

Do kterého tábora patříte vy?
Zastávám spíše klasiku. Ale bez ohledu na to jsme brali v úvahu především to, jestli nás dílo zasáhlo - ať citově, či rozumově - a zda vypráví filmovými prostředky. Žijeme v převratné době, dříve filmař potřeboval talent, dneska mu stačí iPhone, video na YouTube je populárnější než velikán Martin Scorsese; a to vše má na vnímání filmu silný vliv. Technologie slibovaly přinést rovnost, jenže naopak rozdíl prohlubují; proto se kvalita stěhuje do televizí, tam totiž ještě každý s iPhonem nemůže.

Soutěž také přinesla převahu děl o ztracencích ze zapadlých samot. Je to trend, který střídá vlnu příběhů moderního velkoměsta?
Nevím, čím to je, ale máte pravdu, že často hrály hlavní roli izolace a osamělost. Když se narodil můj otec, žily na světě čtyři miliardy lidí, teď je nás osm miliard. I filmů je příliš, ztrácejí lesk a punc události, už se nečeká tři roky na nový opus některého mistra. A čím více filmů vzniká, tím méně najde každý z nich diváků. Takže vlna filmových vesnic možná symbolizuje snahu o návrat ke kořenům.

Zažil jste ve Varech okamžik zjevení, filmového zázraku?
Ne, bohužel, viděl jsem jen filmy, které se mě dotkly, tedy hlavně jeden, a ten nakonec vyhrál.

A stalo se vám v porotě jako nám novinářům, že jste se nad filmem dohadovali, oč tam vlastně šlo a co tím chtěl autor říci?
Ano, v jednom případě jsme se opravdu navzájem dohadovali, co se na plátně vlastně stalo. Ale na druhou stranu to dokazuje, že režisér podnítil naši představivost.

Hádali jste se?
Diskutovali jsme, logicky. Každý z nás zastával dramaticky rozdílný přístup ke kinematografii. Nicméně zároveň byli všichni ohromně vstřícní, pozitivně naladění a vůči svým soutěžícím kolegům přející.

Co je podle vás příjemnější, točit filmy, nebo sedět v porotě, která je posuzuje?
Přiznám se, kdybych sám nemohl točit, dovedl bych si představit krásný život strávený debatami o filmech v kavárně.