Právě kvůli této úloze si Taťjana Medvecká nemohla přijít loni vyzvednout Cenu Thálie, kterou získala za roli betonářky Toničky v monodramatu Pavla Nilina Poprvé vdaná.
O tom, že vyhrála, se dozvěděla z televize o pauze, v kostýmu Klytaiméstry zbroceném krví. První Thálii získala o pouhé dva roky dříve za královnu Alžbětu v dramatu Friedricha Schillera Marie Stuartovna.
Přesto si však v jednom rozhovoru postěžovala: „Pro herečku v mém věku je málo rolí, zvláště když člověk nezapadá do kategorií kyprá venkovská žena nebo osudová svůdnice. Kyprou venkovskou ženou nejsem a svůdnicí už vůbec ne.“
Nositelka dvou Thálií chtěla být původně baletkou. Sen o nadýchané bílé sukýnce, piškotech a kariéře primabaleríny vyměnila nakonec za dramatický kroužek.
Do baletní přípravky Národního divadla ji totiž nevzali. Dodnes ji však tanec láká nejen coby divačku. Na jevišti si užívá role vyžadující pohyb - s chutí tančí například v představení České sekretářky.
K dramatickým žánrům měla vztah odmalička, již na základní škole recitovala. „Vzpomínám na svého tatínka, jak mi v dětství vždycky říkal: Táničko, předveď! A já jsem se velmi ráda předváděla a opičila,“ řekla před časem Medvecká.
Studia na DAMU brala možná až příliš vážně. V ročníku byla benjamínkem - na herectví ji přijali z druhého ročníku gymnázia. „Byla jsem takový nadšenec s ohonem a mašlí, co se pořád šprtá, a moji spolužáci už byli dospělí, randili a flámovali a měli ze mě legraci,“ vzpomíná.
Zatímco spolužáci vedli veselý studentský život, Taťjana studovala cizí řeči. „Snad z komplexu, že nemám ukončené středoškolské vzdělání,“ říká. Státnice nakonec složila z angličtiny a ruštiny, mluví plynně francouzsky a ráda by si vyzkoušela povolání tlumočnice nebo překladatelky.
 Nominovaní v kategorii činohra: Taťjana Medvecká a Ivan Řezáč. |
 Taťjana Medvecká a Vladimír Brabec na předávání cen Thálie za rok 2000. |
 Taťjana Medvecká na předávání cen Thálie za rok 2000. |
