"Bylo to velké dobrodružství. Báli jsme se, jestli se album povede. Hodně kapel začne s koncepční deskou, ale pak se na ni vykašlou, protože se jim příběh nebo písně rozutečou do všech stran. Aspoň tohle jsme dotáhli do konce," říká baskytarista a zpěvák Mardoša.
Příběh lásky se proplétá s výpravami do nitra lidského těla. "Název nejlépe vyjadřuje podstatu alba a hlavně příběhu, který má vyprávět. Ten se totiž z určité části odehrává v takzvaném nanosvětě, v nepředstavitelně malých rozměrech uvnitř lidského těla. V něm jezdí malincí 'nanoboti' podobní ponorkám, které zvenku řídí člověk - nanopilot. Pohybujeme se v nejmenším vesmíru či ve vesmíru naopak," vysvětluje Mardoša.
Eliška, iTom a Halík
Desky s příběhy vydávali kdysi Pink Floyd, Jethro Tull nebo The Who. Je dnešní doba takovým projektům nakloněna? "Já myslím, že ne, a to nás na tom bavilo. Koncepční projekty se tvoří spíš na poli alternativní hudby. Ve sféře pop-music jsou spíš žádané krátké písně," míní Mardoša, který vymyslel vrstevnatý "nanopříběh" o počítačovém fanatikovi iTomovi, jeho křehké dívce Elišce či diktátorském profesoru Tečkovi.
Děj Nanoalba není jednoduchý jako třeba rocková opera Tommy, již nahrála legendární britská kapela The Who. "Možná proto je dobré, že k Nanoalbu chceme udělat knížku, kde bude příběh víc rozvinutý. I když bychom byli samozřejmě rádi, aby vše bylo patrné z poslechu desky," říká Mardoša.
"Zároveň musí písničky fungovat samostatně. Zajímalo nás použít formu koncepčního alba, ale spíš v nehudební sféře. Nechtěli jsme dělat artrockové kompozice. Nanoalbum je písničková deska. Když někdo nepochopí příběh nebo ho nebude zajímat, určitě si může poslechnout písně, které obstojí samostatně," vysvětluje nový kytarista Tata Bojs Vladimír Bár, který nahradil Maťa Mišíka.
Zajímavé je téma Nanoalba, které v Česku snad ještě nikdo nezhudebňoval. "Desku i budoucí knížku provází otázka, jestli tím, co jakoby dokážeme, se již úplně odpoutáme od přírody. Anebo jestli se k ní naopak přibližujeme víc než kdykoli předtím," říká Mardoša. Ostatně Nanoalbum končí v písni Probuzení, ve které iTom zpívá: "Má ruka je ze stejných částic jako kámen nebo dioda, pak je někdy těžké rozlišit, co je umělé, a co příroda."
Předkapela Davida Bowieho
Každopádně velmi živá je hudba Tata Bojs, kterou skládala kapela společně a na níž se výrazně podepsaly kytary Vladimíra Bára. "Jakmile jsme začali skládat, začalo se nám v hudbě vrstvit hodně kytar. Asi za to může Vláďa," přisvědčuje Milan Cais.
Stálým hostem Tata Bojs zůstala zpěvačka Klára Nemravová, která si v příběhu zazpívala dívku Elišku. Profesoru Tečkovi propůjčil hlas Jiří Schmitzer, jeho asistentku 90 60 90 zpívá Linda Hammelová. IToma ztvárňuje bubeník Milan Cais.
Umělého psa Hala 9000, zvaného Halík, který hovoří ve spojovácích mezi písněmi, namluvil Mardoša. "Řekli jsme si, že uděláme desku, knížku, film a třeba ještě počítačovou hru. Pak jsme ubrali. Zatím budeme mít desku a knížku," dodává Mardoša.
Řádné turné k Nanoalbu čeká kapelu na podzim. Avšak některé nové písně si kapela možná ověří na koncertu Davida Bowieho, jemuž bude dělat 23. června v Praze "předskokana". Ostatně Bowie v sedmdesátých letech zhudebnil příběh o Ziggy Stardustovi, superstar z vesmíru.
 Tata Bojs v době vydání Nanoalba: (zleva) Milan Cais, Klárka Nemravová, Mardoša, Dušan Neuwerth a Vladimír Bár |
