Tata Bojs a SOČR (Forum Karlín, Praha, 23. listopadu 2016)

Tata Bojs a SOČR (Forum Karlín, Praha, 23. listopadu 2016) | foto: iDNES.cz

Narazili jsme na sebe jako auta, líčí Tata Bojs střet s orchestrem

  • 0
Jeden z vrcholů loňské koncertní sezony, společné vystoupení kapely Tata Bojs a Symfonického orchestru Českého rozhlasu v pražském Foru Karlín, přetavili hudebníci v nahrávku. Pod názvem Tata Bojs & SOČR Live je záznam dostupný na CD, jako vinyl i digitálně.

„Od začátku jsme se k tomu konceptu snažili přistoupit co nejbarevněji a s každou písničkou mít nějaký záměr. Důležitý byl výběr skladeb, aby to nebylo jen best of hitovek. Volil jsem je podle toho, jaký mají potenciál s orchestrem hezky rozkvést,“ vysvětluje Milan Cais, jak zkoušeli zaplašit jednu oprávněnou obavu. Tedy že spojení rockové kapely a velkého orchestru, jak se to občas stává, nevyjde podle představ a zabije nesporné kouzlo obou světů. „S Markem Doubravou, který rozepisoval aranže, jsme také chtěli, aby v některých písních hráli prim symfonici a my budeme v pozadí, v jiných naopak a v dalších se obojí propojí.“

Záměr, aby Caisovými slovy „hodinu a půl neduli a nebyl to patos nad patos“, se podařil. „Musel jim občas do partitury vepsat Ohne triangel,“ připomíná Mardoša klasický muzikantský vtip. Nakonec se Tata Bojs do projektu pustili. Zvítězila mimo jiné zvědavost. „A nestává se každý rok, že by nám někdo nabídl sílu celého orchestru, kterou si z vlastních produkčních zdrojů nemůžeme dovolit. Ta zkušenost za riziko stála,“ tvrdí Mardoša.

Hudebníci měli před koncertem s orchestrem čtyři zkoušky. „Byl to naprostý střet světů, hlavně z hlediska intenzity zvuku. My máme úplně jinou představu, co je hlasité a tiché, orchestr pracuje s daleko větším dynamickým rozpětím. Narazili jsme na sebe jako dvě protijedoucí auta a třecí plochy se pak postupně ohlazovaly,“ říká Cais. Přidává také historku k úplně první písni, kterou společně zkoušeli: „Hráli jsme na našich třicet procent, abychom je nevylekali, ale vylekali se strašně. Na konci jsme hráli asi na padesát procent, ale už to nevadilo, protože i orchestr si zvykl.“

Dalším problémem bylo, že symfonici jsou zvyklí držet se dirigenta a kapela bicích. „Muselo se najít podobné vnímání tempa, takže jsme řešili spoustu věcí takhle za pochodu,“ dodává Cais.

Co muselo pryč

Koncert obsáhl patnáct písní, stejně jako nynější cédéčko. Na vinyl se ovšem kvůli jeho kapacitě vešlo pouze deset kousků. „Zrovna u orchestru může vinyl téhle dynamice opravdu pomoct, takže jsme nechtěli překročit ideální délku záznamu,“ vysvětluje Dušan Neuwerth. „V lisovnách vám řeknou, že čím kratší, tím lepší. Takže kdyby měla každá strana minutu, inženýři budou asi nejspokojenější.“

Z vinylové verze tedy zmizeli hosté. Na koncertu vystoupila zpěvačka Klára Nemravová nebo soubor Clarinet Factory. „Aby to bylo spravedlivé, odpadli všichni a nechali jsme to jen Tata Bojs a SOČR. Ostatní budou prostě na cédéčku nebo digitálně,“ říká Cais. „A ten výběr je trochu pocitový. V Radioamatérovi se mi nepovedl nástup v první sloce, jako drobná chyba by to na živáku asi nevadilo, ale taky jsme ho z vinylu vyndali.“