Paul Potts vzbudil svým pražským vystoupením rozpačité reakce.

Paul Potts vzbudil svým pražským vystoupením rozpačité reakce. | foto: ČTK

Talent Paul Potts má. Ale co s tím dál?

  • 4
Klasická hudba má nevýhodu, která je současně výhodou. Opakuje stále stejný repertoár a kritéria jsou v ní pevně daná. Vedle populární hudby může působit sešněrovaně, ale udělat světovou hvězdu z někoho, kdo postrádá základní profesionální vybavení, by nebylo snadné.

Pokud na to však zábavní průmysl nejde přes lidský příběh, který povýší nad dovednost. To je případ britského tenoristy Paula Pottse, amatéra (ačkoli jeho amatérství bývá někdy zpochybňováno), který před dvěma lety vyhrál soutěž Britain’s Got Talent.

V pátek se poprvé představil v Praze, za doprovodu Českého národního symfonického orchestru. Ve Smetanově síni Obecního domu zpíval do mikrofonu, ale i tak ho občas nebylo slyšet, což mohla být vina ozvučovací techniky.

Žena říká, že jsem pořád stejný. Nepořádný, líný, s rýmičkou

Čtěte exkluzivní rozhovor s Paulem Pottsem.

Svým zpěvem víceméně potvrdil dojem z alba Passione. V jeho hlasu lze tušit elementární talent a světlou barvu, upomínající na některé přední britské tenoristy. Ale je to surový a syrový zpěv, který působí dvojnásob rušivě ve zvoleném repertoáru.

Jen talent nestačí

Potts si totiž vybírá nejslavnější čísla ze světa opery, muzikálů a "vyššího populáru", známá z mnoha podání nejen operních zpěváků. Jenže rozezpívat tyto šlágry, dát jim vznosnost, sílu, lehkost a energii, to chce patřičnou průpravu a zkušenost. A tu Potts zkrátka nemá.

Výsledkem je těžkopádná monotónnost, s níž se "propracovává" písněmi, jako je Granada, Caruso nebo Bocelliho hit Con te partiro a samozřejmě i árie Nessun dorma. Vedle významných tenorů prostě neobstojí, a to včetně Andrey Bocelliho, jehož výlety do opery jsou sice sporné, ale pokud jde o italské písně, tak těm dokáže dát jemnost a šarm. A právě tohle Potts neumí.

Orchestr pod taktovkou Marcella Roty proložil jednotlivá čísla předehrami k La Traviatě, Lazebníku sevillském, suitou z filmu Casanova a dalšími vsuvkami, ale i jeho výkon byl spíše těžkopádný a jednotvárný.

Jsou i horší

Brát na Pottse stejná kritéria jako na velké tenoristy současnosti i minulosti se může zdát nespravedlivé, jenže jednou vystupuje na veřejnosti a nahrává desky. Napořád nevystačí s pouhou demonstrací ryzího talentu. Je tedy otázka, zda bude dále pracovat na sobě i na svém repertoáru, nebo zda po čase pěveckou dráhu ukončí.

Všechny výhrady k Pottsovi vyplývají ze skutečnosti, že z něj byla udělána světová mediální celebrita. V běžném provozu českých operních scén se totiž dá slyšet stejný, ne-li horší zpěv, a to z hrdel vyškolených profesionálů. Znalci popové scény by možná dodali, že vedle některých uměle vytvořených pseudohvězdiček má Potts aspoň skutečný talent shůry.

Paul Potts
Smetanova síň Obecního domu, Praha,
24. července 2009
HodnoCENÍ MF DNES 50 %