Jestli Česko čekalo náraz z neznáma, může být v klidu. Se znalostí úvodních tří dílů lze říci, že první česká série denního typu má zcela běžnou podobu jiných domácích příběhů na pokračování.
Dokonce z ní netrčí láce ani rychlovýroba jako kdysi z rozjezdu Rodinných pout, takže její případný posun do hlavních časů kolem osmé by neurazil. Ostatně pilotní film vyhrál Nově páteční sledovanost, po deváté večer na něj počkalo půldruhého milionu lidí.
Vypravěčsky je sice Ulice pomalejší, ale na Náměstíčku či v Rodinných poutech se taky nikam nespěchá, navíc v půlhodinové epizodě čas líp uteče. Herecky se drží slušně, byť v příštích dílech se propast mezi osvědčenými a "pokusnými" tvářemi mírně rozevře.
Ukáže se také, zda úvodní střízlivou spolehlivost Dušana Kleina rozkolísá, či naopak povýší štafeta režisérů dalších částí. A autoři by mohli sklon k upovídanosti zbrzdit, kdyby přidali na slovních přestřelkách i jiným postavám než klepnám – v příštích epizodách šiřitelkám poplašných zpráv.
Ovšem podstata se nezmění, Ulice jako Springfield potřebuje kompromis, co nejširší společný půdorys podívané "pro všechny". Kromě Redakce si nikdo netroufl na opravdu vyhraněný, profesní, moderní seriál z velkoměsta "jen pro někoho".
Ta naše Ulice středisková leží sice v "city", leč na kraji města jako kdysi Nemocnice, lidé si koukají do talíře jako na Náměstíčku i Návsi. Nechybí podnikatel, ale malý; též hospůdka je domácká, i krámek s hokyní.
Domorodci unesou dva cizince, Rusa a Američana, pár penzistů, pár dvacetiletých na startu, ale převažují čtyřicátníci, jejichž děti se hodí pro téma puberty a prvních lásek.
Ulice prostě odpálila hromadný výbuch návratů k rodinným látkám. Rodina snídá, nakupuje, slaví, hádá se, chystá svačiny a dárky... Nebýt různých herců, seriály by splynuly. Dceru s nadváhou mají v Ulici i v Bazénu a otázku "co bude k večeři?" řeší podobně hrdinky Ulice i Ordinace.
