Sympatické připomenutí Jana Berana

Jan Beran (1913), jehož snímky nyní vystavuje Moravská galerie v Brně, se celý život pohyboval na pomezí. Na pomezí mezi amatérskou a profesionální fotografií. Na pomezí mezi fotografií a filmem, v němž se rovněž autorsky prosadil a spoluorganizoval jeho amatérské přehlídky. A na pomezí mezi proslulostí a pozapomenutím; krátce po druhé světové válce měl Jan Beran v hnutí české amatérské fotografie pozici téměř až jakéhosi guru, po únoru byl ovšem tupě odstaven z důvodů ideologických.

Devětadevadesát fotografií z let 1939-1983 je umístěno v instalačně ne právě ideální chodbě Místodržitelského paláce, nicméně i spartánsky pojatá expozice dokáže naznačit Beranův fotografický vývoj s výrazným nástupem ve 40. letech a proměnou autorského rukopisu od konce 50. let. V první fázi své dráhy Beran pracoval dvouokou zrcadlovkou Rolleiflex a dokázal s ní výborně jak portrétovat (kupříkladu svého fotografického zasvěcovatele, teoretika Přemysla Koblice), tak pořizovat "nadupané" momentky, zejména dětských pouličních her. Těmito kompozičně promyšlenými záběry, využívajícími například účinku diagonál pro zvýraznění dramatičnosti situace, Beran předjal tvorbu Dagmar Hochové a pozoruhodně dobově souzní s proslulými fotografiemi skotačících dětí, jež ve 30. a 40. letech v newyorských ulicích získávala Helen Levittová. Námětový důraz na fyzickou akci a práci je u Berana zcela zřetelný; energie a "švunk" zůstávají v těchto snímcích přítomny až do dnešních dnů.

Po únoru 1948 se Jan Beran, otráven komunistickým dogmatismem, který zaplevelil fotoamatérské hnutí, odklonil k amatérským filmům, s nimiž úspěšně objížděl domácí i zahraniční přehlídky. Z fotografií přítomných na brněnské výstavě je tohle štěpení tvůrčí energie cítit: perfektní záběr pětice kluků kráčejících po ulici dělené stíny (Parta, 1958) první tvůrčí etapu symbolicky završuje; od 60. let se Beranovy fotografie občas jeví, jako kdyby byly získávány spíše příležitostně - fotograf vycestoval za hranice, případně chtěl vyzkoušet určitý dobový estetický trend. Také přešel na kinofilmový přístroj s výměnnými objektivy, avšak potenciál aparátu nevyužíval tak kreativně a virtuózně jako v mladším věku u středněformátového Rolleiflexu.

Sympatické brněnské výstavní připomenutí doyena českých fotografů doprovází drobný, ale informačně cenný katalog.

Jan Beran: Fotografie. Koncepce výstavy Antonín Dufek a Peter Dressler. Místodržitelský palác, Moravské nám 1 a, Brno. Výstava je otevřena v úterý, ve středu a o víkendech od 10 do 18 hodin, čtvrtek do 19 hodin; trvá do 9. prosince.

Bez názvu (Asfaltér), 1945.

Bez názvu (Děti hrající si u tanku), 1946.

Loutky, 1948.

Návrat z fotbalu (Zbrojovka), nedatováno.

Po půlnoci, 1959.

Prodavač ledu, 1943.

Bez názvu (Hra na schovávanou), 1945.

Na splavu, 1945.