Unikátní provedení, které spojí soubor Baborák Ensemble, sbor Martinů Voices, sólisty a recitátory, připravuje Radek Baborák, světoznámý hornista, jenž se v posledních letech věnuje také dirigování. „Původně to byl vlastně nápad Petra Ostrouchova, který komponuje filmovou hudbu. Se Strunami podzimu jsem už dříve plánoval spolupráci, a tak jsme se domluvili na tomto projektu. Zvlášť když jsem velkým obdivovatelem režiséra Vláčila,“ vysvětluje Baborák.
Hornu nechá doma
Přibližně devadesátiminutová skladba zazní tentokrát bez kompletního filmu. Herci Anna Kratochvílová, Josef Somr a Jana Štěpánková přednesou ukázky, nicméně v hlavní roli bude sama hudba. Podle Baboráka si takové sólo zaslouží. „Liška dokázal vyvolat ohromné napětí, což je znak dobré filmové hudby. Není to přitom soundtrack jako k Titaniku nebo k Hvězdným válkám, nedá se zpívat v koupelně,“ dodává.
Interpretovat ji však živě na pódiu je podle něj záludné. „Obsazení je hodně neobvyklé, nemůže to hrát ani klasické symfonické těleso, ani komorní orchestr. Museli jsme rozšířit můj soubor o další nástroje, navíc rytmicky jde o tak složitý celek, že diriguji jak já, tak sbormistr Lukáš Vasilek a občas musí pomoci i vedoucí sekce bicích,“ podotýká. On sám tentokrát hrát nebude. „Kdykoli však přijde sólo altové flétny, tak to je skoro hornový part. Tak nevím, jestli ještě neudělám nějakou úpravu,“ směje se.
Do kina s popcornem
Jako filmový fanoušek je Baborák spíše vybíravý. „Filmy si většinou pouštím na zájezdech. Když se mi líbí něco od určitého režiséra, chci pak vidět i další jeho díla. Takhle jsem poznal i Vláčila anebo třeba Akiru Kurosawu. To jsem zase tak dlouho jezdil koncertovat do Japonska, až jsem si řekl, že musím poznat i další jeho filmy, nejen Sedm samurajů,“ poznamenává.
Z kin se mu nejvíc líbí Lucerna. „Občas však se svými dětmi zajdu i do multikina, pěkně s popcornem, jak to má být,“ přiznává.
