"Básnířku Inku Machulkovou jsem nejdříve poznal jen jako legendu, která se kolem ní a celé ´české beatnické poezie´ (lze-li to tak napsat) vznášela," píše v závěrečné poznámce editor knihy Michal Jareš. "Většinou v duchu pamětnických výroků: ´Jo Machulková? To je ta, co bývala ve Viole s Hrabětem a Čerepkovou, ne?´ Jako by přišla řeč na někoho, kdo je už nesmazatelně jedním ze symbolů ´zlatých šedesátých´."
Kdo je Inka Machulková
|
Česká představitelka beat generation se narodila roku 1933, vystudovala chemii, literárně debutovala v roce 1963. V letech 1963–65 kmenově náležela k autorskému okruhu poetické vinárny Viola, vedené Jiřím Ostermannem, a svými verši se podílela na několika pásmech poezie a jazzu v ní uvedených (Komu patří jazz, Jazz náš vezdejší aj.). Bezprostředně po srpnové sovětské okupaci 1968 emigrovala do Německa, dodnes žije v Mnichově. V exilu publikovala jednu sbírku. Po roce 1989 se vrátila dvěma sbírkami Neúplný čas mokré trávy (2006) a Jako Šimi odpouštíme (2008) na českou literární scénu. Letos vyjde v pražském nakladatelství dybbuk nová sbírka Inky Machulkové s pracovním názvem Probuzení hráči.Svazek Zamkni les a pojď sestavila sama Inka Machulková ze svých prvních tří dnes již prakticky nedostupných sbírek ze šedesátých a konce sedmdesátých let, kdy ve tvorbě básnířky nastala publikační pauza, tedy ze sbírek Na ostří noci (1963), Kahúčú (1969) a Kámen komediantů (1979).
Soubor byl doplněn básněmi, které autorka v šedesátých letech publikovala pouze časopisecky, i dosud nezveřejněnými skladbami psanými pro recitaci s jazzem v poetické vinárně Viola, která ve své době Machulkovou proslavila.
Z poezie Inky MachulkovéNeptejte se mě na marxistickou filozofii! Věty v novinách, věty na schůzích V Mladém světě se smějou módním návrhům od Diora Řekněte, proč pořád Je nebezpečné dotýkat se strun |
