Turbová, po otci Slovenka a po matce Češka, se v roce 1972 stala členkou činohry Národního divadla v Praze, kde působila více než čtvrt století. Objevila se i na jiných scénách, současně pracovala pro film, televizi i dabing. Stala se dobovým symbolem krásy.
Její ženskou přitažlivost využil v roce 1979 film Nahota, hrála v seriálu 30 případů majora Zemana, pohádce Hadí princ nebo dramatech Zastihla mě noc a Požáry a spáleniště. Objevila se rovněž v dobovém hitu Fontána pre Zuzanu, na obrazovce ve Svědkovi z cyklu Oběti či příběhu Pod hladinou.
