Jedno se uskupení Swedish House Mafia, které na sebe dokázalo strhnout pozornost příznivců taneční muziky i umělců jako Tinie Tempah, Usher nebo Pharell Williams, které napsalo několik hitů jako One, Save the World nebo Miami 2 Ibiza a stalo se třetím nejvýdělečnějším elektronickým projektem současnosti, musí nechat: dovede přitáhnout a strhnout dav.
I v pražské aréně, přestože ohlas u nás nemají zdaleka takový jako ve světě, bylo docela plno a atmosféra vybuchovala salvami nadšení. Jen těžko byste ale v současných halových produkcích našli lepší důkaz, že lidem stačí ke štěstí opravdu málo.
Byl bych nerad, kdyby tyto řádky vyzněly jako paušalizující plivání na elektronickou taneční hudbu a její fanoušky, protože jím být rozhodně nemají. Důkazů, že elektronickou muziku lze naživo předvádět smysluplně, jsou spousty. Dvě hodiny produkce populárního tria, které tvoří Steve Angello, Axwell a Sebastian Ingrosso, ale zanechaly velmi rozpačitý dojem, polarizovaný tím, jak dobře se většina lidí, kteří za vstup zaplatili od 1 290 do 2 990 korun, minimálně na oko bavila.
Swedish House Mafia předvedli jen obří diskotéku.
Za nemalou částku totiž kromě křepčení skutečně mohla jen pozorovat tři chlapíky, jak skáčou za obřím pultem, občas zmáčknou nějaké tlačítko a svéráznou švédskou angličtinou křičí do mikrofonu osvědčené taneční mantry jako "zvedněte všichni ruce nad hlavu".
Dobře, měli kolem sebe poměrně velkou viziuální produkci, která opravdu hodně blikala různými barvami a na kontě mají několik hitů, jejichž motivy a refrény z oblaku hudby, který zahaloval scénu, sem tam vykoukly. Občas taky do jejich produkce vyšlehly barevné ohně a kouře a ke konci mávali českou vlajkou nad hlavou. Ale nic jiného, co by odůvodnilo, proč obří předražené diskotéce říkají koncert a ježdění po štacích přezdívají turné, se prostě za celou dobu nestalo. A to není nic proti diskotékám.
Návod, jak si jejich vystoupení užít, byl skutečně ten nejprostší a jediný: co nejrychleji se nějakým z dostupných (a je jedno, zda legálních či ne) prostředků zrušit. A pak už si jen užívat stimulující rytmus, euforické plochy synťáků a to, že lidi kolem jsou na podobné vlně.
Ve srovnání s tím, co nabízejí halová představení jiných žánrů, to je pro hlubší zážitek z muziky skutečně žalostně málo. Protože tomu chyběla esence představení - něco představovat. "Koncert" Swedish House Mafia tak jenom ukázal, že za nablýskanou a trendy slupkou současné komerční elektronické hudby se i u těch nejúspěšnějších často skrývá jenom duté, hédonistické prázdno, k němuž se stejně dobře a s podobným efektem dopracujete po pěti rumech u jukeboxu v hospodě.
