V písních Směšný muž nebo Hlasy je waitsovsky rozeklané a zemité. A Konvrzkův podřipský jazz-blues-funk je poctivě rukodělný.
Kytara chřestí jako Bo Diddleyho ozvučená krabice se strunami, akordeon nebo violoncello posouvají muziku k pouličnímu folku, ozvučené odpadní potrubí zase k undergroundu.
Je to úžasně autentické, zvláště když si zpěvák podupává do rytmu po vzoru starých bluesmanů.
Z jeho hrubě chlapských hlasivek se linou absurdní příběhy o muži, kterého bylo jen půl, a tím se odhalila jeho prázdnota. Nebo o ženichovi, který si lehl na cestu a "zablokoval dopravu, od Ješína na Prahu".
Konvrzkovy grotesky nejsou samoúčelné, mají situační nebo hlubší pointu. "Nevadí ti, že ve sklenici plave ti moucha. To, co tě štve, to není tak zlé, to jsou jen pouta, pouta," zpívá Konvrzek v písni Pouta.
I z absurdních písní vyplývá touha jít vlastní hudební cestou, bez ohledu na trendy, které zrovna vládnou pod Řípem. Konvrzkův styl je velmi svobodný, asi jako blues potulného samorosta.