Pro mnoho lidí je odpověď jasná: Ať je či není výborným režisérem, znásilnil mladou dívku a musí čelit spravedlnosti.
"Kéž by to byl býval neudělal," napsala Frances Willingtonová, dlouhodobá Polanského příznivkyně a jedna z mnohých, kdo zveřejnili své frustrace na internetu. "Myslím, že je největším filmovým režisérem mojí generace."
Přesto se režisérova fanynka cítila popuzena výrokem francouzského ministra kultury, který se rozhořčil nad tím, že byl Polanski "hozen lvům". "Chtějí po lidech, aby podepisovali petice, a zatím ten muž uniká spravedlnosti," napsala Willingtonová.
"Nezajímá mě, že udělal úžasné filmy. Nemyslím si, že kulturní a umělecké nadání vás zbavuje morální korektnosti." Asi není možné změřit obecné mínění, ale na většině webových stránek převládá názor vyzývající Polanského, aby čelil odpovědnosti.
Polanski virtuálně
Mnoho lidí zmiňuje nechutné detaily případu, na které se poněkud pozapomnělo, ale nyní opět vypluly na povrch. "Všichni fanoušci by si měli přečíst soudní spisy na stránce thesmokinggun.com," napsal Paul Cooper na stránce internetové sociální sítě Facebook věnované Polanskému. "Roman je prase. Přečtěte si to a uvidíte."
Polanski byl obviněn z toho, že třináctiletou Samanthu Geimerovou opil šampaňským se sedativy během focení v roce 1977 a poté ji znásilnil. Byl obžalován ze šesti zločinů, mimo jiné ze znásilnění za použití drog, zneužití dítěte a sodomie. Souhlasil, že se přizná k méně závažnému zločinu soulože mimo zákon.
Výměnou zamítl soudce ostatní obvinění a změnil trest na 42 dnů, které již Polanski strávil ve vazbě. Ten však zaslechl, že soudce plánuje zvýšit trest, a v den konání soudu, 1. února 1978, utekl z USA.
Odpuštěno, ale...
Postižená Geimerová se již před dlouhou dobou usmířila a přidala se k žádosti o zproštění obžaloby. Vypověděla, že ji Polanski skutečně znásilnil, což sám přiznal, ale prohlásila, že mu odpustila a chce, aby soud skončil.
Režisér filmů Rosemary má děťátko, Čínská čtvrť nebo Pianista, který mu vynesl Oscara za režii, je v současné době ve švýcarské vazbě. Byl zatčen po svém příjezdu do Curychu, kde měl být oceněn na filmovém festivalu.
Vzápětí po jeho zadržení byla zorganizována petice, kterou podepsali režiséři jako Woody Allen, Martin Scorsese nebo David Lynch, dále například herečky Penelope Cruzová a Tilda Swintonová.
Producent Harvey Weinstein v reakci na Polanského zadržení prohlásil: "Snažíme se zkontaktovat každého filmaře, abychom napravili tuto hroznou situaci." Podle Richarda Waltera, profesora scenáristiky na Kalifornské univerzitě, by však bylo chybné domnívat se, že tito lidé mluví za celý Hollywood.
"Protože jsou to celebrity, jsou jejich názory slyšet daleko více než názory ostatních. Nemáme ale žádný důkaz o tom, že by většina lidí ze zábavního průmyslu sympatizovala s Polanským."
Celebrity jsou slyšet
Podpora od hollywoodské elity je podle Todda Boyda, profesora populární kultury na Jižní kalifornské univerzitě, případ vzájemně si pomáhajících kolegů. "Tito lidé se snaží chránit sami sebe."
Někteří lidé píší na internetu, že je potřeba vzít v potaz Polanského obtížnou minulost. Během holokaustu utekl z krakovského ghetta, o matku přišel v Osvětimi a jeho manželka Sharon Tateová byla zavražděna.
Jiní režisérovi obhájci zase tvrdí, že chápou, proč Polanski utekl z USA, a podotýkají, že oběť mu už odpustila. Navíc prý dlouhodobě prokázal, že není pro nikoho hrozbou.
Většina lidí si ale myslí, že je načase oddělit Polanského coby muže od Polanského jako umělce. Podobně tomu bylo po smrti Michaela Jacksona, který po sobě zanechal vzpomínky na svoji profesionální velikost, ale zároveň na svou temnější stránku osobnosti.
Polanski jako Jackson
"Pořád tancuju na písničky Michaela Jacksona," napsala komentátorka Susan Jane Gilmanová na serveru npr.org. "Stejně jako si kupuju alba Rolling Stones, koukám se na filmy Woodyho Allena a zbožňuju Hemingwayovy romány.
Fakt, že mnozí z těchto umělců zacházeli hanebně se ženami a někteří byli obviněni z obtěžování nezletilých, nezmenšuje v mých očích jejich umění," napsala Gilmanová.
"Velké umění by nemělo být posuzováno na základě osobního chování. Ale stejně tak by nemělo být chování omlouváno profesionálními úspěchy. Koneckonců, byli bychom rádi, kdyby naši třináctiletou dceru zdrogoval a znásilnil muž ve věku 44 let?"
