Svatí a padouši v Dogville

Pokaždé jiný, pokaždé šokující, buď obdivován, nebo zatracován, nic mezi tím. Takový je Lars von Trier, tvůrce děl Prolomit vlny či Tanec v temnotách, i ve své novince Dogville.

A jako vždy dává divákovi dvě možnosti. Pokud jeho nezvyklý nápad odmítne, odejde z kina zklamán. Jestliže na hru přistoupí, zjistí, že ho dánský pokušitel zase dostal.

Pravda je, že přijmout pravidla Dogville, navenek spíše zajímavé než strhující podívané, je těžší než jindy, dokonce i ve zkrácené verzi promítané v Česku. Von Trier totiž nastolí záměrný a důsledný „divadelní“ ráz jednoty místa, času a děje.

Trochu připomíná dětskou hru na skákání panáka: ulice, domy, zahrady zapadlé osady Dogville jsou jen zakresleny na podlaze obřího ateliéru.

Herci se pohybují jakoby od značky k značce, zprvu tlumí i svůj projev, divák si připadá v roli svědka jakési pracovní zkoušky natáčení. Cožpak takhle chudě se dá dnes vyprávět?

Podle Triera ano. Ze schválnosti udělá ctnost. Zvláště poté, co nálada v Dogville začne houstnout, přestane divák či spíše spoluhráč filmu modelový prostor vnímat a poddá se příběhu.

V jeho středu stojí Nicole Kidmanová coby cizinka na útěku před gangstery, jíž se místní zdráhavě „na zkoušku“ ujmou, pak jí dají práci a plat, pak více práce a méně peněz, poté už jen dřinu - a odtud není daleko k týrání, vydírání, ponižování, znásilňování, zotročení, udání.

Servisní článek o filmu najdete ZDE

Více o projektu Filmostrada se dozvíte ZDE

Dogville je až odpudivě věrným obrazem proměny svatoušků v padouchy, již rodí vědomí převahy. Často se vykládá jako drama o morálce, ale obsahuje i prvky mýtů o hříšném městě a Krysaři či sžíravě vtipné varování před nejproradnějšími „spasitelskými“ typy rádoby umělců, filozofů, kazatelů všeho druhu.

Kromě zbytečného dokumentárního „přílepku“ v závěru brzdí rytmus snímku řada disputací, ale současně ho vyvažuje humor na hraně černé absurdity. Navíc čím úžeji se kruh kolem dívky uzavírá, čím drsnější, nechutnější a zvířečtější okovy jí spoluobčané navlékají, tím zběsilejší spád film nabírá.¨

Tehdy je i Kidmanová nejlepší: v trpné, vyčerpané strnulosti, odevzdaná už všemu a všem. Což je pro diváka okamžikem svíravého očekávání „něco se přece musí stát“ - a pro režiséra signálem k jeho specialitě, překvapivému, kacířskému, ale logicky přiléhavému konečnému zvratu, kdy se do hry vrátí žánr gangsterky. A jak!

S Cimrmanem a s von Trierem je zkrátka možno nesouhlasit, ale to je tak vše, co se proti géniům dá dělat.

Dogville (Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Japonsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Švédsko, USA, Velká Británie 2003)
režie	Lars von Trier
scénář	Lars von Trier
kamera	Anthony Dod Mantle
hrají	Lauren Bacallová James Caan Paul Bettany Nicole Kidmanová Chloë Sevignyová Harriet Anderssonová
hudba	Antonio Vivaldi
původní název	Dogville
délka	178 minut
žánr	drama
Dogville - premiéry
kina	1. dubna 2004

Nicole Kidman ve snímku Dogville režiséra Larse von Triera.

Fotografie z filmu Dogville.

Fotografie z filmu Dogville.

Fotografie z filmu Dogville.