Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Švankmajerova výstava Možnosti dialogu je na výbornou

  12:30aktualizováno  12:30
Známý filmař a výtvarník Jan Švankmajer se dva roky před svou osmdesátkou dočkal velké bilance. V pražském domě U Kamenného zvonu začala výstava věnovaná souvislostem mezi jeho filmovou a volnou tvorbou. Jmenuje se příznačně Možnosti dialogu. A je skvělá.

Z výstavy "Jan Švankmajer - Možnosti dialogu" | foto: ČTK

Možnosti dialogu je název jednoho staršího Švankmajerova snímku: dvě hlavy uplácané z hlíny tu vedou symbolickou řeč, nejdřív logicky, pak naprosto iracionálně. Právě druhá poloha je autorovi vlastní. Švankmajer se minimálně posledních čtyřicet let hlásí k surrealismu. Je vyznavačem jeho ústředních témat, čili poezie, lásky, revoluce, a vlastně i jeho nástrojů.

Fotogalerie

Výstava tak předvádí umělce nesmírně širokého záběru: Švankmajer pracuje podle toho, jak si konkrétní látka řekne. Zkouší kresbu, malbu, koláž, frotáž, objekt, instalaci. A to všechno ryze po svém. Jeho poetika má sice jasný zdroj, vedle jmenovaného surrealismu má autor nejblíž k manýrismu, ale je nezaměnitelná. Je prostě vizitkou jen svého mistra.

Přehlídka sice nenabízí nic, co by divák neměl možnost vidět v minulých letech na jiných výstavních místech, ale přináší nové kontexty, vztahy, detaily. Švankmajer filmař, autor šesti celovečerních snímků, mezi nimiž je Lekce Faust, Otesánek nebo Přežít svůj život, má totiž ke Švankmajerovi výtvarníkovi blíž, než by se mohlo zdát.

Jeho posedlosti a temné vášně, nabité nejčastěji energií posbíranou z vlastního snění, případně z dávného dětství, jsou ze stejného těsta. Kulisy, loutky, story-boardy i fotografie z natáčení patří zcela přirozeně po bok jmenovaných výtvarných technik. A samozřejmě po bok divokých, expresivních obrazů Švankmajerovy manželky Evy (1940–2005), která se na filmařově díle podílela výraznou měrou jako výtvarnice.

Z výstavy "Jan Švankmajer - Možnosti dialogu"

Z výstavy "Jan Švankmajer - Možnosti dialogu"

Švankmajer natočil první film v roce 1964, bezmála před půlstoletím. Jako by právě dynamika, proměnlivost filmového média určila povahu jeho celoživotního díla: výrazově nestálého, unikavého, obrozujícího se stále v nové podobě a přitom vnitřně souvislého, jednotného.

Takovému dojmu napomáhají členité prostory pozdně gotického domu U Kamenného zvonu. Přehlídka Možnosti dialogu odkrývá stále nové horizonty: jednou pohádkový a hororový, jindy ryze dokumentární, do třetice analytický. Autor toho na sebe prozrazuje hodně.

Ale s exhibicionismem nemá jeho dílo co dělat. Jan Švankmajer patří k tomu málu umělců, kteří mají co říct a dokážou to říct po svém. A rozhodně ne jenom v českém kontextu. Vlastně už dávno v kontextu světovém.

Hodnocení: 90 %

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.