"Dílo jsem si vybral pro podobu svého příjmení s názvem románu. Pro silný příběh o lidské samotě. Pro malé pochybení, ze kterého se kupí lavina neštěstí. Z potřeby najít silný příběh," jmenuje jen některé z důvodů nastudování režisér Martin Františák.
Režisér Martin Františák na zkouškách hry Frankenstein
Do hlavních rolí "rodinného thrilleru" na motivy hororového románu spisovatelky Mary Shelleyové obsadil Filipa Čapku coby vědce Viktora Frankensteina a Tomáše Kobra jako jím stvořeného Netvora. "Oba tito jmenovaní jsou dle mého nositeli tajemství. Myslím také vnitřní nespokojenosti. Neklidu. Sváru. To je nepokrytě divoké," uvádí Františák.
"Pro mě je zatím dominantní Viktorovo místo v rodině, jeho vztah s otcem. Mrtvá matka. Jeho sebeurčení ve světě. Jeho touha být výjimečný, jiný. Jeho neschopnost vypořádat se se zodpovědností za své činy, s pocitem viny. Je to celé příběh o babylonské věži. Kam až může člověk své touhy popustit, aniž by za ně musel platit," dodává k tomu Čapka.
K ústřednímu tématu her Švandova divadla se obloukem vrací sám "Netvor" Kobr: "Jedním z důležitých témat Netvora je samota. Samota, ve které se ocitl neprávem a do které ho vehnal Viktor Frankenstein i ostatní lidi a v kombinaci se ztrátou milovaného člověka ho donutí páchat zlo."
Zároveň ale upozorňuje je Netvorovy dvě tváře. "Ze začátku je zranitelný, slabý, plný strachu i naděje, pocítí radost ze života, lásku i pochopení. Později ho vidíme jako bytost, jež je plná bolesti a pomstychtivosti. Dokáže jít přes mrtvoly, aby dosáhl svého. Obecně mě na románu zajímá téma zodpovědnosti. Mám pocit, že v dnešní době lidé chodí s klapkami na očích. Často zcela vědomě ublíží druhému, ale dělají, jako by se jich to netýkalo. A to mě štve. Člověk je přece zodpovědný za to, co dělá," doplňuje Kobr.
Roli Viktora ztvárnil Filip Čapka (na snímku). Netvora pak hraje Tomáš Kobr.
Františákův Frankenstein je jeho prvním setkáním se Švandovým divadlem. Absolvent JAMU už však v Praze uvedl dvě hry, mimo jiné Doma nabídlo pražské Národní divadlo. Někdejší umělecký šéf a režisér brněnského Divadla Polárka a později i umělecký šéf Divadla Petra Bezruče v Ostravě se věnuje i dokumentům a psaní vlastních her.
