Tvůrčí tým po Strýčku Váňovi sáhl z několika důvodů. Titul zapadá do linie velkých, moderních a přesto už klasických her, které se ve Švandově divadle uvádějí, a nabízí řadu velkých hereckých příležitostí.
Čechovova komedie pak nabízí i řadu "těžkých" témat, která se mohou dotknout opravdu každého: ztráta iluzí, otázky proč, pro koho, pro co a jak jsme žili a kam nás to dovedlo.
Režisér Michal Lang do titulní role obsadil Luboše Veselého, starého profesora Serebrjakova hraje Stanislav Šárský. Jeho ženu Jelenu režisér rozdělil mezi alternující Kláru Cibulkovou a Martinu Válkovou.
"Překvapuje mě znovu, to co vždycky na Čechovovi - kolik je tam ploch, které se navzájem překrývají, kolik slupek se musí odloupnout, než člověk dojde k pochopení," říká Válková, jinak členka Národního divadla.
Ve Strýčku Váňovi se objevují typické čechovovské motivy. Komedie o stárnoucím profesorovi, který je donucen žít se svou mladou ženou na venkově u svého švagra, je plná směšně působícího utrpení, trapného veselí a míjejících se milenců.
"Ty figury jsou v ještě větší řiti, než jsem si myslel. Ale s postupujícím věkem mě překvapuje, že je v tom i kousek naděje," myslí si Tomáš Pavelka, který hraje zchudlého statkáře Tělegina.
Tvůrci zvolili prověřený překlad Leoše Suchařípy, do něhož prý zasahovali jen minimálně, a to formou několika málo drobných škrtů.
Strýček Váňa se ve Švandově divadle už hrál, od sezony 1965/66. Další ze stěžejních Čechovových dramat, Racek, tu bylo uvedeno o patnáct let později.
