Začala totiž spolupracovat s producentem Jimmym Hoarthem a po devatenácti letech přešla k nové nahrávací společnosti. Její osmá řadová deska přichází pět let po albu Songs In Red And Gray.
S písničkářskou legendou, jež v červenci oslaví 48. narozeniny, se báječně rozpráví. Na to, že je kromě muzikantky považována i za básnířku, mluví totiž překvapivě racionálně.
Bylo pro vás těžké vrátit se po pěti letech do nahrávacího studia?
Ale vůbec ne. Byl to ten okamžik, kdy cítíte, že ve vás určité téma uzrálo a že je přesně ten správný čas, kdy ho musíte lidem vyjevit. Pak to šlo neuvěřitelně rychle. Před natáčením jsem si totiž připravila nějaké demosnímky, které jsou hodně podobné definitivním verzím.
Tak proč si desky neprodukujete sama? V osmačtyřiceti a po sedmi špičkových albech musíte mít zkušeností víc než dost.
Cítím se v těchto věcech limitována. S vlastními silami dojdu k demosnímku a dál už potřebuju někoho zvenku, aby mě vyprovokoval a inspiroval.
A myslíte, že Jimmy Hogarth, producent mladého romantického písničkáře Jamese Blunta, je tím, kdo to dovede?
Nejen producent Blunta, ale taky Amy Winehouse a Seala! I on byl součástí souboru změn, které jsem v posledních měsících udělala, abych změnila svůj přístup k muzice.
To byl ten hudební přerod tak zásadní?
Já jsem se vždycky snažila jít s dobou. Lidský hlas a poselství zůstává, i když se kabát mění. Jediné, co se snažím zachovat, je akustická kytara. Tu miluji a mělo by jí být na desce co nejvíc. Jenže devatenáct let jsem dělala s jedním vydavatelstvím. Mám tam všechny lidi ráda, ale už jsme dlouho jeli v určitých klišé. A protože je mi blízké, co dělá Norah Jones, která se možná tu a tam i inspirovala tím, co dělám já, přijala jsem nabídku od vydavatelství Blue Note, které dnes dělá hudbu na pomezí jazzu a folku. Norah v něm začínala. Jejich pohled na showbyznys je úplně jiný, než jsem zažila předtím. A od něj se pak všechno odvíjí jinak.
Název Krása a zločin naznačuje, že by vaše nová deska mohla být tematická.
Doufám, že už na první poslech je znát, že je to album o New Yorku. O jeho dvou stránkách, té jasné a krásné i té temné.
Co může být podle vás na New Yorku krásného?
Já vás chápu. Vystupovala jsem v Praze ve Státní opeře a opravdu, v životě jsem v něčem tak krásném nehrála. Ale New York není krásný budovami a prostředím, nýbrž lidmi. Je to obrovský koberec různých životních příběhů a vztahů. Já to město miluji kvůli lidem, ne kvůli památkám.
Kdyby se vás někdo zeptal, jestli existuje nějaký zpěvák, kvůli kterému jste kdysi začala skládat písně a zpívat, našla byste někoho takového?
Bob Dylan, určitě i Leonard Cohen. Joni Mitchell ne, ta řešila úplně jiné problémy než já. Ale třeba Laura Nyro. Tu zná jen málo lidí, ale právě ona mě naučila milovat New York. A Lou Reed, to je taky básník mého města.
