Začínali v roce 1992 hraním po pražských klubech, letos se ke svým kořenům chtějí vrátit. Support Lesbiens se na české hudební scéně pohybují již patnáct leta a na svém kontě mají řadu úspěšných skladeb jako Nothing is Something, Cliche, Sweet Little Something, You Are My Star, In Da Yard či English Stereo.
Osmnáct těchto nejznámějších hitovek vychází nyní na výběrovém albu s jednoduchým názvem Greatest Hits 1993–2007. Doplněno je o aktuální singl She’s So Complicated a tři bonusové skladby z koncertního záznamu.
Kapela chystá pro fanoušky i koncertní turné po celé České republice, při němž se z hal vrátí do klubových prostorů. Významnou zastávkou bude pro Support Lesbiens vystoupení 20. listopadu v pražském klubu Roxy, kde kapela odehrála svůj vůbec první koncert. "Chtěli jsme zase vyrazit do menších klubů, cítíme se tam doma," shodují se zpěvák Kryštof Michal s kytaristou a producentem Hynkem Tomanem.
Podle jakého klíče jste skladby na album Greatest Hits vybírali?
K. M.: Museli jsme se nějak domluvit, protože kdybychom ten seznam dávali dohromady každý za sebe, vzniklo by pět různých desek, na kterých by byly společné jen asi tři písničky. Tak jsme si řekli, že zkusíme dát dohromady naše singly a hity a vydat to jako Greatest Hits. Díky tomu jsme zjistili, že za poslední čtyři roky máme na kontě tolik hitů, že by vydaly na celou desku. Bylo to o to příjemnější, navíc jsme tím pádem nic moc nemuseli vymýšlet, šlo to skoro samo.
Takže jste udělali průřez 15 lety a našli svoje nejhranější písničky.
H. T.: Ano, hezky se nám to sešlo. Máme 15 let výročí, výběrová deska vyšla 15. října a 15. listopadu odehrajeme také první oficiální koncert našeho turné. Takže my teď žijeme ve znamení patnáctek. I když to je náhoda, my jsme to takhle záměrně neplánovali.
Jeden z koncertů na turné odehrajete v pražském klubu Roxy, kde jste kdysi začínali. I to je náhoda?
K. M.: Ne, to byl záměr. Přišlo nám vtipné, vylézt si na to pódium, kde jsme stáli poprvé.
H. T.: Nevím, jestli se tomu lidi budou smát, ale 20. listopadu 1992 jsme v Roxy skutečně hráli poprvé, tak jsme se tam chtěli vrátit.
K. M.: Nevím, jestli se tomu budou smát lidi, ale já určitě ano.
Album hitů jste tedy vydali jako oslavu vlastních narozenin?
K. M.: To album je vlastně dárek pro ty, kdo s námi vydrželi patnáct let, chtěli jsme se jim nějak odvděčit. Spoustu lidí taky napadlo, že nám asi docházejí prachy, když vydáváme Greatest Hits, že si potřebujeme vydělat. Tak to naštěstí není. Ta deska není primárně vymyšlena kvůli výdělku, proto na ní chybějí nějaké velké bonusy a podobně. My jen věříme tomu, že naši kapelu zná spousta lidí z rádií, takže vydáváme desku, kde všechny ty skladby mají nasypané na jednu hromádku. Jak postupuje čas, je nám jasné, že miliony nových fanoušků už v České republice asi nezískáme, ale zjišťujeme, že po ulicích chodí pořád dost lidí, kteří znají naše skladby z poslechu, ale ani nevědí, že jsou naše. I pro ně je výběrovka určená.
H. T.: Podle mě je dneska i spousta lidí, kteří si nekupují řadová alba. Jsou to prostě obyčejní konzumenti, kteří mají rádi právě ty výběrovky, protože tam ty písničky už všechny znají. U nás na desce najdou navíc i skladby z prvních desek, které sice nebyly hity v českých rádiích, ale byly vydané jako singly a prezentují tím pádem určitý úsek naší tvorby.
K. M.: Byli jsme teď hrát v Americe, kde jsme většinou byli všichni vůbec poprvé. Byl to super zážitek, ale taky jsme tam zjistili, že už i v Americe se ruší obchoďáky s muzikou. Přichází jiná doba, hudba se posouvá někam jinam.
Bojíte se jako spousta muzikantů, že se přestanou prodávat CD?
H. T.: My se nebojíme, vždycky se nějak uživíme. Těšíme se na dobu, kdy se každý rok nebudou muset křečovitě vyrábět alba a nastane zase období singlů, jako to bylo za Elvise. K tomu to podle mě spěje a já myslím, že to bude perfektní. docela se těším.
K. M.: Podle mě si lidi budou i víc vybírat, co poslouchají. Už teď nemají čas, nemůžou stíhat sledovat všechno. Ale to neznamená, že se klasická alba nemůžou po čase zase vrátit, až se lidi nabaží singlů. Těžko předjímat. Ale určitě je ten vývoj správný, protože muzikanti jsou pak pod větším nátlakem a dávají si větší pozor, co pustí z ruky. Musejí se prostě víc snažit.
