Prý si dáváte velké cíle. Máte splněno?
Michal: Asi ano. Snažíme se držet velkých cílů. Jedině tak může kapela někam směřovat. Lepší je naplánovat velký krok, který třeba vyjde jen zčásti, než se snažit jen o malé kroky.
Když započítáme dvě ceny Anděl jako "splněno", jaké jsou další cíle?
Michal: Chceme dokončit propagační aktivity k desce Tune Da Radio, což je plán na celý rok. O získání největší domácí hudební ceny Anděl se letos nemůžeme pokusit. Naše další album vyjde asi přespříští rok. Opakované vítězství by pak bylo více než vítězství. V téhle zemi už dál postoupit nemůžeme, pokud nechceme prodávat za každou cenu víc a víc desek. Pak bychom museli jít na kompromisy. To jsme nedělali a dělat nebudeme.Ukázalo se, že naše muzika je prodejná tak, jak jsme ji složili a natočili. Pro nás je důležité zahraničí. Začínáme nejbližšími státy. Zajímavé je Slovensko, soustředíme se na Polsko, kde nám v březnu vyšla deska. Hráli jsme tam ve velkém polském rádiu a na hudebních kanálech MTV a Viva.
Toman: Mimochodem - hraje se tam na playback.
Michal: Ryzí fanoušci u nás skuhrají na playbackové hraní v televizi. Chtěl bych jim vzkázat, ať jsou v klidu. S nabídkou z Polska nám automaticky dali na výběr, jestli chceme hrát na playback, nebo halfplayback.
Toman: Televize si uvědomila, že podmínky pro živé hraní nejsou nikdy stoprocentní. Kredit televize by se snížil, kdyby pět z deseti přenosů nestálo za nic. Takže televize asi zcela logicky zvolila playbacky.
Michal: Je to obrovský kompromis. Ovšem já se samozřejmě přizpůsobím jako člověk, který přijíždí do cizí země. Nebudu dělat haura. V Polsku nás nikdo neznal, snad se nám tam podaří prosadit stejně jako tady.
Máte pocit větší síly, můžete se víc rozmáchnout?
Michal: Hudební ceny vytvářejí určité prostředí kolem kapely, které je samozřejmě nakloněno jakémukoli jednání o dalších financích, podpoře nebo sponzoringu. To nás potěšilo a pozvedlo. Hudební byznys v Česku je poměrně nalinkovaný. Lidé se mezi sebou znají. Člověk s nimi musí velmi opatrně a korektně jednat. Ale i kdybychom Anděly nedostali, síly máme dost. Navíc myslím, že česká hudební scéna doživotně neustrne s jednou největší kapelou Lucie, která letos odešla bez ceny. I to se může takové kapele stát. Spolu s námi dostávají trofeje Tata Bojs nebo třeba Kateřina Winterová. To jsou svým způsobem zajímavé výsledky pro další obraz hudebního byznysu.
Helešic: Nemůžeme usnout na vavřínech a říkat, že jsme skupina roku. Nesmíme si myslet, že lidé budou automaticky chodit na koncerty. Potřebujeme ještě víc odvahy, soustředění, energie, abychom své postavení potvrdili. Když vám někdo hází klacky pod nohy, dokážete se zvedat a bojovat s překážkami, paradoxně vás to posiluje víc, než když vás někdo poplácá po zádech a řekne: Jste vynikající. Je to milé, ale zároveň nebezpečné.
Michal: Já jsem byl zvyklý vyhrávat jako závodní lyžař poměrně pravidelně. Nějaké vítězství mě neposadilo na vavříny.
Jaký vliv to bude mít na muziku? Potáhnete posluchače dál do sfér, které vás zajímají?
Michal: Na turné s Lucií oslovíme lidi, kteří o nás třeba ještě neslyšeli. Uvidíme. A pak pojedeme své podzimní turné, které bychom chtěli posunout zase o kousek dál.
 Support Lesbiens. |
