I když skupina existuje už osm let, do povědomí tuzemského publika se však výrazně zapsala až v poslední době, kdy zahrála na velkých hudebních festivalech jako Go Planet Roxy nebo Rock For People.
Táborská formace se v současné době připravuje na turné v Japonsku, kam odjíždí koncem srpna. Během devíti dnů zde odehrají sedm koncertů. Ihned poté míří do Los Angeles, kde začnou přípravy s natáčením nového, v pořadí patého alba.
Pro třicátníky z jižních Čech je hudba vlastně řehole, i když si nestěžují. „Je to hrozně špatně placená práce,“ říká zpěvák Kay.
„Někdy jsme čtvrt roku namačkaní rameno na rameni, spíme přes den v autě a najedeme sto tisíc kilometrů, občas nevíme, na čem budeme spát, ale stejně nás baví každý večer hrát.“
Existenční jistotu by pro Sunshine v nejbližší době měla znamenat nedávno uzavřená smlouva s kalifornskou nahrávací společností Custard Records. Její součástí je zavázek na natočení nových dvou desek, na kterých bude skupina spolupracovat s renomovanými producenty.
Nahrávání premiérového labelu bude probíhat ve studiích v Los Angeles od poloviny září do poloviny prosince letošního roku. Datum vydání nového CD bylo stanoveno přibližně na duben roku 2004.
Poté se čtyřčlenný soubor natočí první oficiální videoklip a vydá se na turné po Spojených státech, Evropě, Austrálii a Novém Zélandu.
Ve skladbách Sunshine se prolínají motivy s psychadelickým podtextem rušenými punkovými výpady a trancovými bicími. Jejich vystoupení jsou založena na strhující pódiové show. Texty zpívají anglicky.
Poslední deska Sunshine Necromance (Digital Urban Records), Day After Records, která vychází z new wawe psaychedelie, sklidila velký ohlas ve Spojených státech. Z jejich písní je znát vliv skupin Joy Division, The Cure, Kraftwerk, Garyho Numana a punku.
Úspěšné bylo i jejich starší album Velvet Suicide. Singl Streamlined byl dokonce zařazen do soundtracku k filmu Blair Witch II.
Kapela se také letos musela vypořádat s odchodem baskytaristy s přezdívkou M3, pod jehož vlivem zněla skupina stále syntetičtěji a došlo to tak daleko, že v některých písních mlčela kytara.
„Nám se všechny ty efekty pořád líbí,“ vysvětluje Kay, „ale při koncertech je to problém, protože když se klub nedá dobře nazvučit, je z toho guláš. A tak jsme se vrátili ke kytarám.“
