Že je pražské publikum na Rodrigueze naladěné, se projevilo hned na začátku, kdy čerstvého čtyřiasedmdesátníka přivítal potlesk ve stoje, aniž by vyloudil tón. Přitom jeho koncert nezačal zrovna šťastně. Zpěvák sám s kytarou působil unaveně, jeho hlas byl slabý a trochu nejistý.
RodriguezMísto konání: Forum Karlín, Praha 11. července 2016 |
To se naštěstí jako mávnutím kouzelnické hůlky změnilo po pár písních s příchodem doprovodných hudebníků. Přesto skladby prokládaly příliš dlouhé tiché prostoje a vůbec byla celá první půlka show spíš rozpačitá. Koncert, který trval něco přes hodinu, nabral na přesvědčivosti až v polovině.
Jenže tohle jsou nároky, které lze mít na zavedené muzikanty. Rodriguez sice začínal na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ale dlouhá desetiletí se hudbě profesionálně nevěnoval a světová pódia po svém znovuobjevení objíždí v důchodovém věku a částečně slepý – k mikrofonu jej museli dovést. Přitom z celého jeho projevu byla cítit radost z muziky a jistá pokora.
Rodriguez hrál především vlastní písně ze svého alba Cold Fact. Zařadil i několik coververzí jako Your Song od Eltona Johna, Blue Suede Shoes Carla Perkinse, Light My Fire od The Doors nebo Somebody To Love od Jefferson Airplane jako přídavek.
Koncert to oživilo, ale nebylo to nezbytné. Publikum nadšeně aplaudovalo jeho songům jako I Wonder, Establishment Blues a samozřejmě Sugar Man. Potlesk se většinou ozval po prvních taktech, takže bylo znát, že přišli lidé znalí a poučení.
Koncert legendy, kterou paradoxně před čtyřmi lety pravděpodobně nikdo neznal, byl nakonec spíše důstojný než strhující. Nicméně zadostiučinění, jehož se Rodriguezovi v jeho opožděné kariéře dostává, načerpal i v Praze plnými doušky. A plným právem.
