Jde o korupci, jak jinak. Na římské pláži v Ostii má vyrůst projekt ve stylu Las Vegas, který prosazuje politik propojený s podsvětím.
Jenže zhýralý poslanec, který rád kombinuje své záliby v drogách a nezletilých společnicích, to jednou přežene. Potřebuje „čističe“, čímž se stane zranitelným, a když na vyděrače pošle jiný „úklid“, vyvolá válku gangů, která už si oběti nevybírá. Během pouhých sedmi dní se situace vyhrotí k masakru.
Suburra patří k žánrovému modelu, v němž nitky vedou od paláců do hodinových hotelů, z ghett a garáží k církevním hodnostářům a kde prohnilí mafiáni stojí proti ještě prohnilejším zástupcům veřejné správy. Liší se jen mírou brutality – a samozřejmě filmařským rukopisem.
Sollimovou značkou je drsný styl, od názorných obrazů požitkářské dekadence přes násilné scény až po sychravou bezútěšnost nálad – na italské půdě tu naprší víc než v americkém filmu noir. Nicméně princip zůstává stále stejný: každý každého zná, každý každému prokazuje protislužbu, každý na každého něco ví. Suburra je jen další, byť dobře nasnímané město neřesti, kde maličký kamínek v soukolí strhne lavinu.
Jeden novátorský prvek však přináší: motiv přistěhovaleckého romského gangu s jeho vlastními rodinnými zákony. Na jedné straně tak současný cikánský baron chtivý pomsty cvičí bojová psí plemena, na druhé močí nahý politik z balkonu na ulici coby nejhrubší projev zpupnosti. Mají k sobě blíž, než tuší.
A Suburra má zase blíž k televizní metodě vyprávění. Ostatně už se ví, že také na jejím základě vznikne seriálová verze; premiéru ohlašuje na rok 2017.