Na koncertě zazní písně, které se na albánském venkově zpívaly na svatbách, pohřbech nebo v hospodách. V současnosti tato tradice přežívá spíše díky profesionálním souborům. Vedoucí sboru Hysni (Niko) Zela říká: "Mladá generace se o tradici už příliš nezajímá a tisíce let stará kultura pomalu zmizí. To bude ztráta pro celé lidstvo."
Tradice iso-polyfonie se udržuje na vesnických slavnostech a domovským prostředím sborů jsou prý hlavně venkovské bary. "Dobrá kořalka raki přispívá k průzračnosti a jasnosti zpěvu a pomůže nám hlouběji se ponořit do našich duší, při neustálém hledání štěstí, tragédie, radosti i bolesti. Před koncertem, v jeho průběhu i po koncertě," říká Hysni (Niko) Zela.
Vedoucí sboru je po čtyřech dekádách činnosti veteránskou postavou albánské hudební scény. Ve světě koncertoval s Albánským národním sborem i vlastní skupinou, v posledních letech také jako host dechovky Fanfara Tirana, s níž letos vydal společné album s londýnskou skupinou Transglobal Underground.
Vystoupení Albánského iso-polyfonického sboru zapadá do koncertní série Strun podzimu představující výjimečné autentické vokální projevy z celého světa. Festivaloví posluchači se tak už mohli seznámit s pěveckým uměním staré Rusi, Sardinie, alpského regionu, Korsiky i Sibiře.
Iso (z byzantského ison) v názvu stylu, který sbor prezentuje, označuje specifický doprovod polyfonního zpěvu, tedy tóny o stálé výšce, jakési hučení. Právě tento monotónní doprovod, pocházející z byzantské chorální hudby, a způsoby jeho provedení podtrhují melodii, či protimelodii písně a dodávají jim specifické zabarvení.
