Střihavka: Na muzikály nechodím

Je to rocker, kterému se přezdívá Ježíš. Svou nejslavnější muzikálovou roli vystřihl Kamil Střihavka v české verzi slavné rockové opery Jesus Christ Superstar. Zahrál si hlavní postavu. Urostlý muž s dlouhými vlasy a otec dvou dcer však podle vlastních slov dává před muzikálem přednost koncertům.

Těm zůstal věrný vždycky - hrál se skupinou Motorband, během účinkování v Ježíšovi koncertoval a nahrával s BSP a No Guitars!, v časech Johanky z Arku připravoval svou první sólovou desku Woo-Doo.

Několik let nosil v hlavě myšlenku na muzikál Excalibur. Ten měl nakonec premiéru loni začátkem listopadu a Kamil Střihavka v něm zpívá roli krále Artuše.

Před pár dny začal nový rok. Jaký byl pro Kamila Střihavku ten minulý?
Nejsem typ, který by bilancoval. Rok to byl jako každý jiný, kromě jedné, pro mě výjimečné události muzikálu Excalibur. Šest let jsem ho nosil v hlavě, od první schůzky s producentem uplynuly tři roky, teď už druhý měsíc hrajeme. Je to pro mě událost, protože vždycky, když si něco vysníte a pak se to zrealizuje, je to radost.

Někdo vyčítá Excaliburu zmatený děj, jiní chudou výpravu. Jak jste s jeho konečnou podobou spokojený vy?
Já jsem přinesl nápad a kamaráda Michala Pavlíčka, který udělal hudbu. V první řadě jsem chtěl, aby tenhle muzikál byl v něčem jiný, aby nezapadl do řady muzikálů, které už u nás jsou a mně připadají na jedno brdo. Na druhou stranu jsem nevěděl, jak té odlišnosti docílit. A to byla věc autorů - Karla Steigerwalda, který psal scénář či Vladimíra Morávka coby režiséra. Já jsem je jen zpovzdáli sledoval. Víc jsem si zasahovat nedovolil. Výsledek se mi líbí, včetně té výpravy, která odráží nápad režiséra.

Bylo vaší podmínkou, aby hudbu dělal Michal Pavlíček?
To pro mě bylo zásadní. Když jsem o muzikálu začal přemýšlet, řadu věcí jsem ujasněných neměl, ale s Michalem Pavlíčkem jsem počítal jako s jediným možným autorem hudby.

Co vám na to řekl?
Napoprvé neřekl rovnou ne, ale zarazilo ho to. V branži je muzikál považován za tak trochu pokleslý žánr. Samozřejmě i díky tomu, jakým způsobem se u nás prezentuje. Michala ale lákalo, že to je pro něj krok směrem, kterým ještě nešel. Dělal symfonickou, divadelní, filmovou i scénickou hudbu, napsal spoustu rockových a popových písní, ale muzikál ještě nezkusil. Pak řekl, že by bylo dobré vykašlat se na historická témata a udělat něco ze současnosti, aby na to chodili mladí lidé. Pak bylo zase na mě, abych ho nadchnul pro historické téma. Nakonec kývnul a ani ne za měsíc už měl prvních dvacet minut hudby. Hned, jak ji přinesl, věděl jsem, že to je ono.

Není to můj šálek čaje

Byl jste se podívat na nějaký muzikál v zahraničí?
Žádný jsem neviděl. To není můj šálek čaje. Kdybych měl v zahraničí volný čas, šel bych se podívat do klubu na kapelu než na muzikál. Tenhle žánr mi nic neříká.

Jste muzikálová hvězda, ale na muzikál byste nešel?
Pokud dojde k něčemu, jako je Excalibur nebo jako byly čtyři roky s Jesus Christ Superstar, tak mě to ukrutně baví. Ale dobrovolně bych se na muzikál podívat nešel.

Takže neznáte ani českou konkurenci?
Představení jsem neviděl, znám jen jejich hudbu z rádií a televize.

Jesus Christ Superstar byl v devadesátých letech velkým fenoménem. Jak jste ho prožíval vy, představitel hlavní role?
Bylo to mimořádné a pro nás všechny zásadní období. To nebyl muzikál, ale rocková opera se vším všudy, dole hrála rocková kapela. Když mě režisér Petr Novotný oslovil, chtěl vsadit na popové mediální hvězdičky. Já říkal, že tudy cesta nevede. Pro nás rockery to byla zásadní věc, kterou každý z nás poslouchal doma. Nakonec si v muzikálu zazpívali třeba Aleš Brichta, Bohouš Josef, Dan Bárta a Bára Basiková.

Byli jste sehraná parta?
Nejen to, bylo tu něco navíc, možná proto, že jsme všichni byli rockeři. A také díky tomu, že muzikál měl úspěch a nás to všechny bavilo. Nikdy jsme nešli po představení jen tak domů. Dlouho jsme diskutovali a vymýšleli, čím Ježíše vylepšit. Žili jsme pohromadě a naše životy se hodně proplétaly. Rád na to vzpomínám, i když nejsem z těch, kteří trpí nostalgií. Pravda však je, že to pro mě bylo asi nejkrásnější pracovní i lidské období.

Dnes to funguje více ve stylu "tak, a jdeme domů"?
Víte, je jiná doba. Jde také o to, že někteří lidé hrají ve třech muzikálech najednou. Chápu to například u company, tedy lidí, kteří hrají bezejmenné role za pár korun, takže se musí otáčet, aby se uživili. Co však nechápu, že tohle dělají i hvězdy, které mají svým jménem a uměním přilákat lidi. Nikdy jsem nepochopil, jak mohou hrát v úterý v jednom, ve středu v druhém a ve čtvrtek v dalším muzikálu. Nechápu, jestli jsou za tím peníze, nebo něco jiného.

Vy byste souběžně ve dvou muzikálech nehrál?
To je proti mojí logice i etice. Pokud si producent nějakou hvězdu najme, dá jí honorář, ve kterém je zahrnuto i to, že ji může dát na plakáty. Navíc na její jméno přijde určitý okruh lidí, může díky ní sehnat i sponzory. Jakmile tohle někdo udělá ve dvou nebo více projektech, je to podle mě kontraproduktivní. To si ale musí každý srovnat v hlavě sám.

Co přišlo potom, co úspěšný Ježíš skončil?
S Danem Bártou jsme dostali nabídku na účinkování v Ježíšovi, který se měl hrát ve Švédsku. Jeli jsme tam, bavili se s producentem, dostali anglické texty a čas na rozmyšlenou. Než jsme se stačili rozhodnout, celý projekt byl zastaven kvůli financím.

Vzal byste to?
Docela jsem si tehdy oddychl, protože představa, že se to celé naučím v angličtině, mě docela děsila. Ale byl jsem tak rozjetý, že bych do toho asi šel.

Zúčastnil jste se pak nějakého zahraničního konkurzu sám od sebe?
Ne. Švédský producent přijel do Prahy a oslovil nás. Sám jsem nikdy žádný konkurz neabsolvoval. Myslím, že když mě někdo chce obsadit do hlavní role, měl by mít jasno, proč to chce udělat. Potom není potřeba, abych na konkurzu zpíval písničku - za patnáct let mám za sebou velmi slušnou diskografii. Ale mě by asi nenapadlo jít na konkurz na muzikál, vždycky byla náhoda, že mě někdo oslovil. A já pak zůstal, nebo ne.

Už si dávám pozor

Ten druhý případ byl muzikál Rusalka. Nastoupil jste do něj po Ježíšovi, po dvou měsících jste však skončil.
Byl to nešťastný krok. Čtyři roky jsem byl v zápřahu v Ježíšovi a k tomu ještě odehrál stovky koncertů a narodilo se mi druhé dítě. Pak Ježíš skončil a já dostal strach, že nebudu mít co dělat. Proto jsem trochu bezhlavě a s vidinou výtečného honoráře do Rusalky šel. Ale po několika představeních jsem si uvědomil, že se to nedá dělat jenom za peníze. Ten krásný honorář ve mně nemohl zlomit fakt, že mě to očividně nebavilo. A protože v případě muzikálu jde o týmovou práci, nechtěl jsem jim to kazit a stáhnul jsem se.

Vzal jste si z toho ponaučení?
Určitě. Dával jsem si větší pozor, spousty nabídek jsem odmítl. Pak jsem se rozhodl, že žádný muzikál už dělat nebudu. Dal jsem si půl roku pauzu. Zjistil jsem, že ale nemůžu jen tak sedět doma. Byl jsem jako lev v kleci. Nebylo se mnou k vydržení. Pak jsem dostal nabídku na Johanku z Arku. Když jsem se měl definitivně rozhodnout, tak mi moje žena řekla: sbal si věci a vypadni, protože už s tebou není k vydržení. Johanku jsem dělal vlastně na její popud. Ale je pravda, že jsem ji dělal moc rád a chodil si do divadla psychicky odpočinout.

Gratuluji. Každý nedocílí toho, aby se do práce takhle těšil.
Nechodíte pak do práce jako do fabriky, těšíte se na lidi i na představení. To zažívám i teď. Já jsem vždycky dával přednost živým koncertům, to byl důvod, proč jsem začal s muzikou. Dokázal jsem odmítat lukrativní nabídky na večírky, namísto toho jsem jezdil hrát do klubu za tisíc korun. Vždycky jsem se také daleko víc těšil na koncerty než na muzikálové představení, i když šlo třeba o Ježíše. Koncerty byly vždycky na prvním místě. Teď zjišťuji, že stačí p ě t koncertů v řadě a už mi chybí to poskakování s mečem v divadle. Doufám, že mi to vydrží dlouho.

Chtěl jste být vždycky zpěvákem?
Vždycky jsem chtěl být kytaristou. Hrál jsem na kytaru a doprovázel se zpěvem. Pak jsem někde hrál a lidi říkali "ten pěkně zpívá". Nikdo neřekl "ten hraje dobře na kytaru". Pak jsem měl jednou příležitost hrát s kapelou. Zavřel jsem oči, oni hráli a já se mohl oddat emocím jen pomocí zpěvu. A zjistil jsem, že to je úžasný pocit. V tu chvíli jsem chtěl být zpěvák.

Nikdy jste nepřemýšlel o tom, že byste si od muziky odskočil třeba k činohře?
Já jsem hlavně hudebník, rocker. To je moje parketa. Nikdy jsem si ani v duchu nepomyslel, že bych oblékl kostým a hrál divadlo. Můj herecký projev je toporný. Ale já také nejsem profesí herec. Na muzikálovém jevišti se to snažím kompenzovat tím, že jdu do role přes zpěv.

Sport, pivo a Teplice

Zato vás baví sport. Věnoval jste se hokeji, fotbalu a jezdil okruhy v autě.
To jsem musel všechno zrušit. Vlastně už to nebyl ani odpočinek, byl jsem štvancem vlastního volného času. Zůstal jsem u hokeje a hraji fotbal za dvě mužstva. Okruhy jsem musel vynechat, byly časově nejnáročnější.

Za které dva kluby hrajete fotbal?
Za 1. RFC Spark, což je První rockový fotbalový klub v Čechách. Máme heslo "čelní srážka rockerů se světem sportu". Přijdeme na zápas, vyběhneme v jedné ruce s pivem, v druhé cigáro a koukáme na soupeře, jak se rozcvičuje. Pak típneme cigára, zmydlíme je a jedeme zase domů. To nás baví.

A ten druhý tým?
Za HC Stars hraji v zimě hokej a v létě fotbal.

A propos, komu fandíte?
Já jsem z Teplic, takže Teplicím. S Michalem Pavlíčkem jsme pro ně dokonce napsali hymnu.

Současně s muzikály jste se věnoval také dalším projektům. Během účinkování v Jesus Christ Superstar jste hráli s BSP, v době Johanky jste vydal svou první sólovou desku. I tohle musí být těžké zvládnout.
Dá se to, ale čím je člověk starší, zjišťuje, že se to nedá v takové míře. Já jsem ráno jezdil do studia, pak na představení a pozdě večer znovu do studia. Takhle jsem žil třeba celý rok, pracoval jsem osmnáct nebo dvacet hodin denně. Bylo to náročné, ale my žijeme v době, kdy se člověk musí otáčet. Když dobře plánujete a víte, co chcete, dá se stihnout spousta věcí. Ale někdy to jde na úkor zdraví. Teď už mám víc rozumu, a proto bych do tak hektického období už nevstoupil a nevstoupím. Nemám na to fyzické ani psychické síly.

KAMIL STŘIHAVKA

V osmdesátých letech pracoval jako barový zpěvák a zároveň vystupoval sám v klubech s kytarou s bluesovým programem. Na konci osmdesátých let se stal frontmanem heavymetalové kapely Motorband. V na začátku devadesátých let koncertoval v Čechách i v Německu. Po závažném onemocnění hlasivek si musel naordinovat profesionální pauzu a opustil drsný žánr. V roce 1992 se stal spoluzakladatelem tria BSP. O dva roky později přijal hlavní roli v muzikálu Jesus Christ Superstar. Vydal několik dalších rolí v muzikálech a vydal další alba v různých prestižních muzikantských formacích.

Kamil Střihavka- kapitán Le Hire ještě předtím, co na scéně poznal Johanku

Ota Baláž, Steven Tyler a Kamil Střihavka

Obal alba Kamila Střihavky: Woo-Doo!.

Kamil Střihavka na festivalu Okoř 2002.

Kamil Střihavka

Benátská noc 2002

Zpěvák Kamil Střihavka

Kamil Střihavka a Michal Pavlíček na zkoušce muzikálu Excalibur.