Angličané uctívají Robina Hooda, ve Slezsku se proháněl Ondráš, podkarpatské legendě vládne Nikola Šuhaj, české pocestné děsil Václav Babinský – a Slovensko miluje Jánošíka. Zbojník, jenž prý bohatým bral a chudým dával, než ho pověsili pod žebrem na hák, se stal legendou i na plátně. Ale tentokrát prý půjdou mýty stranou.
Sto šedesát milionů
Nový film, který míří nejen do českých kin, má název Jánošík. Pravdivá historie; v angličtině The True Story of Janosik and Uhorcik čili Skutečný příběh Jánošíka a Uhorčíka. Slibuje fakta, takže na hrách či kněžská studia zbojnického vůdce sotva dojde; scenáristka Eva Borušovičová strávila několik let v archivech. Ale co nahradí romantickou pohádku?
Podle Agnieszky Hollandové, která film režírovala se svou dcerou Kasiou Adamikovou, se místo někdejších "třídních" výkladů o hrdinově sociálním cítění zjeví "existenciální anarchistický mladík s darem humoru a erotismu".
Na počátku Jánošík v podání Václava Jiráčka slouží v Rákocziho vojsku, pak naopak v armádě císařské, kde pozná jednoho z vězňů, zbojníka Tomáše Uhorčíka alias Ivana Martinku. Ten ho po čase přivede do zbojnické družiny, a když se Uhorčík rozhodne usadit, Jánošík převezme jeho vůdčí místo. Z více než 300 adeptů na titulní roli zkoušely režisérky 50 nejlepších – a Jiráček je nadchl, protože se lišil.
"Měl chlapecké kouzlo, soustředěnost, zdrženlivost, upřímný projev a hlavně vnitřní nezávislost, bez níž je každý hrdina jen loutkou. A měl jiskru, s níž jsem se setkala u nejlepších amerických herců," přirovnává Hollandová Jiráčka k Leonardu DiCapriovi.
Naštěstí se hercův chlapecký zjev nemění, protože velkorysý výpravný projekt, který odstartoval v roce 2002 producent Rudolf Biermann, se v lednu 2003 zastavil pro nedostatek peněz. Jeden z partnerů totiž odstoupil a trvalo šest let, než natáčení obnovil a film dokončil polský producent Dariusz Jabłoński. Celý projekt stál šest milionů eur, tedy asi sto šedesát milionů korun, o něž se podělily Slovensko, Česko, Polsko a Maďarsko.
Také herci od Mariána Labudy po Richarda Krajča pocházejí z různých zemí. Až diváci ukážou, zda je bude pravda o Jánošíkovi zajímat – podobně jako v případě Bathory – víc než dosavadní filmové verze, které se držely lidové legendy a pomáhaly si prvky folklorní stylizace či kostýmní komedie. A že jich bylo!
Poprvé se osud rodáka z Těrchové objevil – jak jinak – ve vůbec prvním, tehdy ještě němém slovenském filmu. Jmenoval se prostě Jánošík, vznikl v roce 1921, režíroval jej Jaroslav Siakeľ a pro hlavní roli si stejně jako Hollandová vybral Čecha – Theodora Pištěka staršího.
Ani filmový Jánošík z roku 1935 se neobešel bez českého podílu. Natočil jej totiž režisér Martin Frič a titulní postavu v něm hrál Paľo Bielik. Týž Paľo Bielik, který si roku 1962 vyzkoušel režii ve vlastním dvoudílném Jánošíkovi; představitele pro svého hrdinu namísto profesionálního herce našel v mladém lékaři z Iľavy Františku Kuchtovi.
V půli 70. let se Jánošíka ujali Poláci, kteří podobně jako nyní Hollandová natočili s filmovou verzí i televizní seriál; vůdce zbojníků tu hrál Marek Perepeczko, kterého kromě Wajdových děl Popely, Březový háj a Veselka známe z české krimi Smrt stopařek.
Dvakrát se Jánošík převtělil do animované podoby: nejprve ve filmu Zbojník Jurko a poté v dětském seriálu Zbojník Jurošík, kde potkává i ježibabu nebo draka. Takže nynější Pravdivá historie představuje už sedmý příspěvek do série.
Ale ještě než se začnou fanoušci přít, který ze sedmera Jánošíků je ten pravý, měl by se připomenout i "osmý", který se legendě směje. Jde totiž o parodii Pacho, hybský zbojník, v níž si skvělý Jozef Kroner v titulní roli "slovenského Herkulesa" dělal z vážného hrdinského mýtu osvobozující legraci. Však také dialogy psali Milan Lasica a Július Satinský – a rozhodně jim nešlo o povzbuzování národní hrdosti.
