Prvotina mladého souboru 11:55 (nebo „Za pět dvanáct“) na sebe upozornila jednak tím, že je první premiérou čerstvě otevřeného prostoru Jatka78, a jednak jménem zavedeného divadelního tvůrce Jana Mikuláška. Za pět dvanáct jsou čerství absolventi katedry alternativy pražské DAMU, kteří o sobě dali výrazně vědět už kusem Hodní chlapci taktéž v Mikuláškově režii.
Soubor mladých herců si nyní pod křídly kmenového režiséra Divadla Na zábradlí vzal na paškál češství a jal se rozebírat naši dobu zejména skrze události posledních let. Vybrali si celkem dvanáct příběhů, na kterých chtěli ilustrovat ducha současné společnosti. Některé narážky lze rozklíčovat snadno – metanolová aféra, rozmach Babišova impéria, Janouškova nehoda, jiné už hůře. Hra totiž místy sklouzává do neurčité nicneříkající schematičnosti, nad kterou lze jen pokrčit rameny.
Střepy a chlebíčky však mají vedle toho i velice silná místa. Opravdu tnou do živého, když řečnicky položí zajímavou historickou otázku týkající se Pražského jara, na kterou nezná odpověď snad nikdo z diváků.
Střepy a chlebíčkyJatka78 premiéra 15. dubna 2015 režie: Jan Mikulášek hrají: Johana Matoušková, Pavlína Skružná, Tereza Volánková, Michal Bednář, Jan Čtvrtník, Martin Dědoch, Patrik Holubář, Bořek Joura |
Podobně zostra vmetou osazenstvu do tváře občasnou přílišnou lacinost výsměchu současné hlavě státu. „V roce 2011 zemřel poslední Čech s příjmením Dušín,“ zazní jinde. Bizarní informace dobře zapadá do celkové atmosféry, divákovi je skoro líto, že podobných vět není ve hře více.
I když hra zdaleka nezodpoví vše, co si v úvodu klade za cíl, vyznívá jako povedené představení. Může za to jednak Mikuláškova režie, která citlivě pracuje s hereckou improvizací, povedená scéna se zavěšenými lustry a vzorovanou stěnou, která dobře kontrastuje s velkorysým prostorem Jatek78, a hlavně skvělé výkony osmičky herců, což je velký příslib do budoucnosti souboru.
