Černá a lehce sžíravá komedie Život v oblouznění popisuje jeden pekelný den v životě nezávislého filmaře, neustále nervózního režiséra Nicka Reva (Steve Buscemi). Ten se snaží zrealizovat svoji uměleckou vizi i přes extrémně nízký rozpočet, ke všemu je navíc neskutečný smolař, potýkající se ve své představivosti s množstvím smyšlených zápletek a problémů. Jediné, co potřebuje, je aspirin, espreso a zázrak.
Děj filmu je rozdělen do tří segmentů, navíc v momentech, kdy se na plátně objevují filmaři je obraz černobílý, scény s herci jsou zase barevné. V první části se filmový štáb připravuje na ranní natáčení stejně tak jako Reve a jeho vrávorající filmová hvězda Nicole (Catherine Keener), která předešlou noc probděla se svým násilnickým fešákem. Nicole je vybrána ke ztvárnění těžké emocionální scény, ve které se střetnou matka s dcerou, naprosto břídilský štáb však kazí jeden záběr za druhým.
| ŽIVOT V OBLOUZNĚNÍ (Living in Oblivion ) | |
| Režie | Tom DiCillo |
| Scénář | Tom DiCillo |
| Kamera | Frank Prinzi |
| Produkce | Michael Griffiths, Marcus Viscidi |
| Hudba | Jim Farmer |
| Hrají | Steve Buscemi, Catherine Keener, Dermot Mulroney, Danielle von Zerneck, James LeGros, Rica Martens |
| Žánr | černá komedie |
| Délka | 90 minut |
| Rok výroby | 1995 |
| Premiéra | 24. srpna 2000 |
| Festivalová ocenění | Stockholm FF 1995: nominace na cenu „Bronzový kůň“ Sundance FF 1995: Cena za nejlepší scénář Ljubljanský MFF 1996: Cena diváků za nejlepší celovečerní film Deauville FF 1995: Cena diváků a Velká zvláštní cena Independent Spirit Awards 1996: nominace na Hlavní cenu za „nejlepší film a scénář“ |
V poslední části Reve zkouší natočit surrealistickou scénu zahrnující Nicole a válčícího, agresivního trpaslíka.
Recenze
Točit s tím, co je
Tuzemskému distributorovi se možná originální název snímku Living in Oblivion, tedy Život v zapomnění, zdál příliš sebemrskačský - a tak kouzelnou autorskou hříčku režiséra Toma DiCilla uvedl do zdejších kin pod titulem Život v oblouznění. Tenhle překladatelský posun od hořké sebeironie ke smířlivějšímu opisu ovšem nic nemění na obsahu tohoto nenápadného snímku, jehož téma i nálada připomenou jednak Eda Wooda, onu něžně zábavnou poctu nejhoršímu režisérovi všech dob, a jednak Americkou noc, slavný Truffautův film o filmu, respektive o zákulisí natáčení. Také DiCillovým hrdinou je filmový režisér, za jehož neskonale věrnou kreaci měl Steve Buscemi dostat Oscara - ovšem tentokrát jde o režiséra nezávislého, jakým je i sám DiCillo.
Což na place znamená nejen diplomatické oprašování nadutých hvězd - dokonalého milovnického nadsamce s tupou hereckou manýrou tu neodolatelně předvádí James LeGros - a boj s nepředvídatelnými náhodami, ale také groteskní tanec mezi velikášskými představami o umělecké originalitě budoucího díla a jeho nízkým rozpočtem. Jednou nejde zvuk, pak zase kamera, potřetí ruší zvuky z ulice, počtvrté se spletou herci. A když to vypadá, že se záběr konečně natočí, rozletí se žárovka staré lampy a neméně vysloužilá herečka sahá po další cigaretě s přísahou "už nikdy nízkorozpočtový film". Režisér tu připomíná štvance: tak dlouho lichometně chlácholí ústřední herecký pár, až ti dva na sebe před kamerou vykřičí pravdu o společně strávené noci. Nebo přijde s geniálním nápadem natočit scénu v jediném záběru a kameraman, jenž momentálně vidí jen na jedno oko a ještě se hroutí kvůli rozchodu s přítelkyní, přezíravě utrousí: "To už tu bylo."
Do všech zábavných zmatků a nočních můr, kdy DiCillo nápaditě střídá barevný a černobílý formát, do schizofrenie filmaře, jenž navenek s dobrosrdečnou falší všecko a všechny smiřuje, ačkoli v sobě dusí výbuch vzteku a pochybnosti o vlastních schopnostech, navíc vstupuje režisérova matka na útěku z blázince. A jako by toho nebylo dost, lilipután počne hlubokomyslně rozebírat svou epizodní, němou roličku z hrdinčina snu, když mudruje: "Komu se kdy zdá o trpaslících?" A Buscemiho rezignovaný filmař zmítaný dojemně směšnou tvůrčí krizí s hrůzou zjistí, že ten malý drzoun má vlastně pravdu; ono to bude vážně klišé...
Posedlost filmem našla v DiCillově černé komedii přesné vyladění střídavých vln sebeklamu, melancholie, nadšení, zmaru - a hlavně chytrého humoru, jenž pramení z kuriózních situací stejně jako ze srážek charakterů propadlých té omamné hře na umělce. Buscemiho hrdina, odzbrojující velitel marnosti, nakonec přijímá vítězné hoře z rozumu, zosobněné větou "Musíš točit s tím, co je". Filmaři by na Život v oblouznění měli jít povinně aspoň třikrát. A možná nejen oni.
 Život v oblouznění 1 |
 Život v oblouznění 2 |
 Život v oblouznění 3 |
 Život v oblouznění 4 |
 Život v oblouznění 5 |
 Život v oblouznění |
