Jazzový hudebník Jiří Stivín a malíř Pavel Brázda jsou od neděle, kdy proběhl koncert na Pražském hradě bez účasti prvního a kdy druhý zveřejnil, že v krabičce společně s vysvětlujícím dopisem odeslal prezidentovi své vyznamenání, házeni do jednoho pytle. To je však hrubý omyl.
Je pravda, že oba mohli "prohlédnout" dříve. Při znalosti osobních, uměleckých a politických postojů člověka, který se skutečně nikdy nikomu nezaprodal, dokonce lze říci, že Pavel Brázda vyznamenání možná vůbec neměl přijímat, jako to udělal před pár lety Jan Švankmajer. Jak se zdá, závažnost faktu, kdo jinak ctihodné vyznamenání (a možná i medaili samotnou) nositeli předává, Brázda poněkud podcenil.
Pavel Brázda
Nicméně: "V poslední době jsem si uvědomil, že ani taková hračka, jakou je medaile, znehodnocená rukama, které ji předávaly, mi nepřirostla k srdci. Zůstala mi nakonec přece jen vzdálená a cizí a její odeslání je pro mne dnes úleva, neboť za další držení tak nepotřebné a zdiskreditované věci bych se mohl už jen stydět," píše Brázda ve svém dopise Klausovi. A není důvod mu nevěřit. O jeho provázanosti s Hradem, s výjimkou toho jediného říjnového slavnostního večera v roce 2008 při předávání medailí, není nic známo.
To Jiří Stivín je zcela jiný případ. Bez jakýchkoli "plus nebo mínus" konstatujme všeobecně známý fakt, že patřil k předním "hradním jazzmanům" po celou dobu Klausova prezidentování. Slavil tu narozeniny, od prezidenta přijal čestnou plaketu (tu, pravda – zatím? – nevrátil), na Hradě byl pečený vařený. Ještě pár dní před svým slavným "prohlédnutím" a odmítnutím účasti na nedělním koncertě byl k vidění na posledním dílu cyklu Jazz na Hradě, a to nikoli jako řadový divák, nýbrž celebrita, jež nechyběla ani na závěrečném VIP rautu.
Trefně Stivínovo působení popsal komentátor Ondřej Konrád ve svém sobotním fejetonu pro Český rozhlas Plus: "Roky v nejužším kroužku, pane prezidente sem, pane prezidente tam, pusu plnou chlebíčků, a tyhle sem radši neberte, oni na to stejně ještě ani nedozráli... A najednou toto. Úplná velezrada. Zachmuřený prezident nechápe. A zároveň asi netuší, jak si ti, kdož mezi vyvolené nepatřili a ani o to nestáli, kladou otázku, proč se sakra Stivín neprobral podstatně dřív."
A právě v tom je ten podstatný rozdíl mezi Brázdou a Stivínem. Oba možná "prohlédli" později, než měli. Někdo by řekl: pozdě, ale přece. Jenže u prvního lze jeho krok na poslední chvíli vnímat jako autentický výsledek dlouhodobých úvah. Ostatně, kdyby s ním ještě otálel, už by neměl svůj metál komu vrátit. Stivín na sebe bohužel vlastní vinou vrhl stín nepříliš charakterního člověka, který se na poslední chvíli snaží ze sebe shodit kabát, ve kterém ho všichni mnohokrát viděli. Což je vyloženě trapné.
