Stinga, který se narodil před devětačtyřiceti lety ve Wallsendu, hodně poznamenaly poměry, ve kterých vyrůstal. Ohlíží-li se za svým dětstvím prožitým v chudém kraji severovýchodní Anglie, vidí je jako nešťastné, ale velmi užitečné. "Nikdy jsem necítil, že někomu patřím. Hledal jsem útěchu v hudbě, hrál na kytaru, skládal, prostě žil ve vlastním světě."
Už v raném věku se musel vyrovnávat se samotou. Jeho rodiče byli natolik zaměstnaní, že se mu nemohli nikdy dostatečně věnovat. To jej nutilo přemýšlet o vlastním životě daleko častěji, než tomu bylo u jeho vrstevníků. Zdánlivě svízelná situace, ve skutečnosti dobrý základ pro pozdější kariéru. Nezbývalo mu, než se osamostatnit. Záhy získal i stipendium, avšak respekt rodičů si nevysloužil. Důvod byl prostý: "Ještě jako dítě jsem dosáhl mnohem vyššího vzdělání, než jakého se dostalo jim. O vědomostech, kterých jsem nabyl, neměli ani ponětí. Hodně mě to od nich vzdálilo. Nikdy jsme si pak už příliš nepopovídali."
S jistou dávkou sentimentu vzpomínal pouze na svého strýce. Ten totiž po odchodu do Kanady zapomněl doma svou kytaru. Sting se jí zmocnil jako fanoušek Beatles, Rolling Stones a Kings.
Léčba jazzem
S tím, jak se Sting učil již od útlého mládí spoléhat se výhradně na vlastní síly, rozšiřoval své znalosti. Jeho snaha po vědění hraničila s posedlostí. Jako teenager neměl rád jazzovou hudbu a blues, přesto cítil nutnost se s nimi nějak seznámit. Začal si proto půjčovat nahrávky ze školní knihovny: "Poslouchal jsem ty desky album za albem a nechápal, jak se něco takového může někomu líbit. Ty nahrávky jsem nesnášel, ale domníval jsem se, že by jejich poslech mohl být pro mě užitečný. A skutečně - postupně jsem jim přišel na chuť. Bylo to, jako kdybych užíval nějaký druh medicíny. Jazz i blues jsem pak už nikdy nepřestal mít rád."
Odříkání a svědomitost se staly jeho věrnými průvodci, ale po návratu ze studií se neubránil tápání. Nejistý sám sebou raději zakotvil na dva roky jako učitel v Cramlingtonu, hornickém Zapadákově nedaleko Newcastlu. Večer vystupoval po klubech a přes den se věnoval svým žákům. Když na ně vzpomíná, vidí před očima malé sígry, které si ovšem velmi oblíbil. "Moc jsem je toho nenaučil. Nedokázal jsem je trýznit biflováním. Záleželo mi hlavně na tom, abych jim život zpříjemnil. Pamatuji si, když jsem na hodinu hudební výchovy přinesl skutečné nástroje a s údivem zjistil, že někteří z nich jsou nadšeni jen proto, že poprvé v životě vidí saxofon nebo trumpetu."
Zatímco druhé začal mít rád, k sobě i nadále zůstával přísný. Byl přesvědčen, že vše, po čem prahne, je nutno si zasloužit. Ani jeho nejbližší přátelé však netušili, že je pronásledován ještě daleko horší představou.
Trpitel
"Vždy jsem zastával názor, že bolest je hnací silou tvořivosti. Této myšlence jsem se obětoval natolik, že jsem byl ochoten působit si traumata jen proto, aby mě neopouštěla inspirace. Své vztahy jsem obrátil vzhůru nohama a následně se jimi zabýval." Tak Sting po letech popsal svůj stav, ve kterém se nejenom vydal dobývat hudební pódia, ale také vstoupil do svého prvního manželství. O jeho rozpoložení nikdo nevěděl.
Ještě v době, kdy příležitostně vystupoval v lokálních klubech, se z něj stal skvělý všestranný muzikant. Stejně rychle však vzrůstala i jeho vnitřní nejistota. První, kdo si toho v té době povšiml, byl až Stewart Copeland, jeden z nejdůležitějších lidí ve Stingově životě.
"Sting byl zpočátku nedůvěřivý. Bylo na něm vidět, že je provinční klučina - takovej venkovskej balík. Myslel si, že má všechno pod kontrolou, ale jako hudebník si přes všechny svoje klady nebyl zrovna dvakrát jistý."
Stewart Copeland, syn amerického diplomata, si před více než dvaceti lety vyhlédl Stinga na doporučení známého novináře, jemuž se svěřil, že hledá muzikanty pro svou novou kapelu. Vytáhlý mladík, velký bohém a vynikající bubeník, měl v plánu dobýt svět. Ovšem tím, že oslovil právě Stinga, docílil mnohem víc: změnil tvář rocku. Z jejich spolupráce se zrodila skupina The Police - dodnes považována za jednu z nejoriginálnějších formací hudební historie.
Kapela jako konflikt
Velký úspěch The Police Stinga nijak nepoznamenal, spolupráce s Copelandem však ano. Zatímco navenek byli The Police od dob Beatles nejopěvovanější britskou kapelou, ve skutečnosti byly jejich písně výsledkem obtížně se rodících kompromisů. Sting si Copelanda i třetího člena kapely, výtečného a dobrosrdečného kytaristy Andy Summerse, vážil. Ale jen těžko se vyrovnával s povinností sdílet své hudební nápady ještě s někým dalším. A tak i on vnímal Copelanda po svém: "Stewartovy hudební úvahy jsem považoval za srágoru, ale jeho charisma si mě získalo. Imponoval mi tím, jak přímo šel na věc. Říkal jsem si - tohle je pro mě ten správný parťák. Objevil jsem v něm něco ze sebe samého. Byl zahleděný do sebe, nabitý silnou energií, velmi odhodlaný a nadmíru inteligentní. A také prospěchář. Úplně jako já."
Sting s Copelandem se respektovali i provokovali. Sting však byl mnohem citlivější a na některé situace reagoval velmi vznětlivě až bláznivě. Pokud měl o čemkoliv pochybnosti, trýznil sebe i druhé. V roce 1983, kdy Police stáli na vrcholu, ale také před rozchodem, nazpíval píseň The King Of Pain - Král bolesti. Byl to důkaz, že součástí jeho tvorby v The Police zůstával konflikt, z něhož jen obtížně hledal cestu ven.
Smrt krále bolesti
"Domnívám se, že pop-music potřebuje být pestřejší. Podíváte-li se na žebříčky, nacházíte skladby, které jsou si velice podobné. Bude-li to takhle pokračovat, pak populární hudba zemře. Proto hledám její kořeny v období před rokem 1950. Nemyslím totiž, že odstartovala s Elvisem Presleyem," řekl Sting v roce 1987, kdy představil své druhé sólové a nádherné album Nothing Like The Sun. V něm se vyznal z hlubokého obdivu ke studentům proslulého skladatele Arnolda Schoenberga. Z jeho pohledu to byli lidé, kteří dokázali vystavět mosty mezi klasickou hudbou a populární scénou. Tyto mosty cítil jako svou největší inspiraci.
Deska Nothing Like The Sun však pro něho znamenala i jiný a mnohem důležitější obrat. Definitivně potvrdila jeho sólovou kariéru, která mu pomohla najít klid a odpoutat se od minulosti. S tím, jak Sting objevil tvůrčí svobodu, měnil se před očima. Ve společnosti skvělých spolupracovníků s bohatými životními zkušenostmi - například jazzového saxofonisty Branforda Marsalise či klávesisty Kennyho Kirklanda - začal objevovat nový svět a v něm přehodnocovat svůj někdejší a nezřídka silně negativní postoj ke světu. Král bolesti v něm umíral. Bývalé fanoušky The Police to nezaskočilo a zůstali mu věrni. Uvědomovali si, že bez jeho talentu by Police ostatně jen těžko vrcholu dosáhli. Proč tedy nenásledovat svého hrdinu výše?
Trudie je poklad
Pokud bychom však měli hledat skutečnou příčinu Stingova procitnutí, pak je docela pravděpodobné, že nejvíce se na jeho změně podepsal jeho soukromý život. Po prvním nevydařeném manželství s herečkou Frances Tomeltyovou nalezl pevnou oporu v Trudie Stylerové, veřejnosti rovněž známé z filmového plátna. Právě jí se totiž podařilo Stinga vymanit z vůbec největší citové krize, když se život v Police na něm podepsal do té míry, že jeho noblesní a ohleduplné chování začaly stále častěji narušovat záchvaty zuřivosti.
"Trudie zachránila můj život. Porozuměla mi a mnoho, mnoho odpustila. Přitom mi ještě poskytla dostatek svobody, abych sám za sebe nalezl smysl toho, co je správné," přiznal Sting v minulosti.
Sting a Trudie spolu žijí od roku 1982. Manželství však uzavřeli teprve o deset let později. To už vychovávali tři ze svých čtyř dětí. "Náš syn Jake přišel jednoho dne ze školy a plakal. Myslel si, že musí být adoptován, když nejsme manželé," vzpomíná Trudie. "Tak jsme se rozhodli, že se vezmeme."
Svatba byla velkorysou záležitostí, ale především se stala vyvrcholením Stingovy proměny. Ten si v jejím průběhu splnil svůj romantický sen, když neváhal sebe a Trudie obléknut do dobových kostýmů. Svou vyvolenou ve vrstvené sukni od Versaceho doslova unesl k oltáři v cylindru a na grošovaném koni. Zkrátka svatba jako vystřižená z hollywoodských romancí.
Dobrý přítel
Dnes žije Sting s Trudie již devátým rokem ve šťastném manželství. Jejich domovem je majestátní, téměř pět set let staré šlechtické sídlo v malebném zákoutí hrabství Wiltshire, dvě míle od mystického Stonehenge.
Sting překypuje spokojeností a svou nastoupenou cestu ke světlu současně dovádí k dokonalosti. Stal se vegetariánem a s důsledností sobě vlastní cvičí jógu. Po boku Trudie již také řadu let spolupracuje s řadou dobročinných organizací avelmi odpovědně přistupuje k množství společenských i ekologických aktivit. Je vzorným a milujícím otcem. Avšak co především - naučil se žít v harmonii se sebou i s druhými.
O své budoucnosti tak dnes hovoří s upřímností, již si v sobě nese od chvíle, kdy jej vědní nauky popírající existenci boha, jejichž studiu na čas propadl, přivedly k poznání, že víra je pro něho zcela zásadní: "Nehledám osvícení. Chci být jen dobrým přítelem a rozumným a dobrým člověkem."
 Britský zpěvák a skladatel Sting při svém vystoupení 13. února v Ženevě |
 Sting při svém vystoupení v úterý (15. února 2000) v Praze |
 Sting při svém úterním (15. února 2000) vystoupení v Praze |
 Sting získal dvě ceny Grammy za nejlepší mužskou popovou píseň a za nejlepší popové album Brand New Day. |
 Americký zpěvák Sting. |
 Zpěvák Sting se společně se svojí ženou Trudie Stylerovou zúčastnil předávání výročních hudebních cen MTV. |
 Zpěvák Sting na festivalu Rock In Rio 3. |
 Sting je po boku Trudie konečně vyrovnaný a šťastný. |
 Sting při návštěvě Prahy v roce 1996. |
