Šéfredaktor časopisu Expo, který se od poloviny devadesátých let zabýval hlavně odhalováním projevů pravicového extremismu ve Švédsku, napsal přes tisíc pět set stran textu své detektivní trilogie jen tak. Pro zábavu. Jako relaxaci.
Bylo to podle něj prý jednodušší než napsat text do Expa – tam si totiž nesměl vymýšlet, všechno muselo být detailně podložené, jinak by časopis mohli nepřátelé, kterých nebylo málo, zažalovat, což by spoře financovanou redakci zničilo. Takhle pro zábavu tedy vznikl jeden z nejprodávanějších titulů současnosti, trilogie Milénium, jejíž druhý díl nazvaný Dívka, která si hrála s ohněm, právě vyšel i v češtině.
Vydání Milénia se autor bohužel nedožil – zemřel v roce 2004 v padesáti letech na infarkt.
A přestože Larsson označil své psaní za zábavu, není to pouhá smyšlená pohádka o trestném činu, který někdo vyřeší. Larsson nabízí cosi, co by se dalo označit za morální osvětu v několika rovinách. Velmi nevtíravě, ale přitom účinně definuje násilí na ženách, "obyčejné" harašení machistických buranů, zločin prorůstající mezi policii i politiku a etická dilemata novinářské profese. A i když se morální kredit jeho hrdinů ne vždy slučuje se zákonem, vítězí to, co je morální, ne to, co je zákonné.
Hrdinka z více zdrojů
Hlavní hrdina trilogie, Mikael Blomkvist, zakladatel časopisu Milénium, má už na první pohled se svým autorem mnoho společného. Hned v prvním díle vyřeší dvě velké kauzy, málem nepřežije, vystřídá několik milenek a… potká Lisbeth Salanderovou. Snad nejúžasnější, nejkomplikovanější, nejuzavřenější a hackersky nejšikovnější ženu-detektiva na světě. Salanderová je loajální jen vůči svému smyslu pro morálku. A nenávidí muže, kteří nenávidí ženy, jak říká Kalle Blomkvist.
Larssonova trilogieCo je trilogie Milénium Milénium a ocenění Milénium v číslech Milénium v kinech |
Právě díky této přezdívce hlavního hrdiny je ostatně zřejmé, že Larsson stvořil tuto nesourodou pátrací dvojici jako současný obraz Pipi Dlouhé Punčochy a Kalle Blomkvista. Jako předobraz Lisbeth Salanderové prý Larssonovi posloužila jeho dyslektická neteř, která se podobně jako hrdinka knihy vymyká společenským konvencím, ale má pozoruhodný talent na počítače. V Salanderové se však setkávají vlivy více osob, které spisovatel za svoji kariéru potkal, a inspirace neteří rozhodně neznamená, že by někde po světě běhala skutečná Salanderová.
Bojoval už proti Vietnamu
Ve Stockholmu, kde se povětšinou děj trilogie odehrává, už dnes existuje turistická trasa vytyčená podle Milénia – vede dokonce do míst, kde se má podle románu nacházet redakce Milénia či byt Kalle Blomkvista. Jméno M. Blomkvist však na dveřích domu ve slepé söderské uličce Bellmansgatan chybí. Co však ve Stockholmu existuje, je Mellqvistova kavárna, kde dlouhé roky sedával Stieg Larsson – jako nezávislý novinář mohl pracovat od notebooku v kavárně, jak to ostatně občas dělají i jeho hrdinové. Tohle místo si už čtyři roky fotí turisté, podobně jako místo, kde začala v Edinburgu psát J. K. Rowlingová Harryho Pottera.
Po úspěchu Milénia začali samozřejmě čtenáři a novináři pátrat po tom, kdo byl Stieg Larsson. Čtyři roky po jeho smrti vznikl rozhovor s Larssonovým otcem. "Když mu bylo dvanáct, napsal do poznámkového bloku román. A tak jsme mu ke třináctým narozeninám dali psací stroj. Pamatuji si, že to v té době byla velmi drahá záležitost. Stroj dělal velký kravál, a tak jsme museli vyklidit místo ve sklepě. Psal tam dole a vycházel se jen najíst," řekl tenkrát Erland Larsson.
Jeho syn se prý začal angažovat jako novinář během války ve Vietnamu, kdy se připojil ke švédským protestům a požadoval odchod Američanů z války. Podle jeho otce se z něj v té době stal výborný řečník, který dokázal svými argumenty odzbrojit soupeře. Žurnalistika zaměřená na politiku tak byla pro Larssona jasnou volbou.
Larssonova smrt dává jeho třem knihám jistou formu exkluzivity. Larsson už nikdy nedopíše čtvrtý díl. Toho prý existuje něco přes dvě stě stran, rukopis však podle informací Larssonova otce vlastní autorova přítelkyně.
Prozatím české čtenáře čeká druhý díl, Dívka, která si hrála s ohněm. Z tiskárny ho brněnské nakladatelství Host přivezlo v pátek ráno a předalo výtisky distributorům. Knihkupectví v centru Brna ho měla jako hlavní knihu za výlohou už chvíli po otevření.
