Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pasu po dobrých příbězích, říká mladý scénárista. S Hořícím keřem zabodoval

  15:26aktualizováno  15:26
Třídílný film Hořící keř boduje mezi kritiky, filmaři i u zahraničních diváků. Scénář k dramatu o Janu Palachovi, který natočila Agnieszka Hollandová, napsal sedmadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště Štěpán Hulík.

Sedmadvacetiletý Štěpán Hulík z Uherského Hradiště je scénáristou třídílného filmu Hořící keř. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

V internetovém hodnocení sbírá nejvíce procent, mluví se o něm jako o mimořádném projektu a podle režiséra Jana Hřebejka "strčí všechny loňské české filmy do kapsy".

Autorem scénáře k filmu Hořící keř je Štěpán Hulík. "Je hrozný pocit přijet s tím sem," svěřil se na nedávném uvedení filmu v uherskohradišťském kině Hvězda absolvent zdejšího gymnázia.

Proč je to hrozný pocit?
Je to, jako kdybych se sem, do rodného města, přijel pochlubit.

Řekl vám někdo, že jste hvězda?
Ne, a doufám, že se tak nechovám. I když z toho, co se nám povedlo, mám obrovskou radost.

Hořící keř

Příběh z období komunistické normalizace a okupace ČSSR. Hlavní postavou snímku v režii Agnieszky Hollandové je advokátka Dagmar Burešová, kterou hraje Tatiana Pauhofová. Ta v soudním procesu zastupovala Palachovu matku Libuši v podání Jaroslavy Pokorné.

Film ve třech kapitolách připomíná i upálení Jana Zajíce z února 1969. Epilog už zahrnuje události z ledna 1989 při Palachově týdnu.

Na historickou přesnost scénáře, který psal Štěpán Hulík, dohlédl Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Film se natáčel mimo jiné i ve Všetatech v Palachově rodném domě a na Olšanských hřbitovech.

Upálení na Václavském náměstí bylo natočeno ve vozovně ve Střešovicích kvůli tomu, že v roce 1969 na Václavském náměstí ještě jezdily tramvaje.

Budova Národního muzea byla do natočených záběrů přidána později pomocí počítače.

Ústřední píseň Directions je od skupiny Republic of Two.

Takže úspěch?
Mně se zdá, že v umění je důležitým měřítkem úspěchu, zda má vaše práce ohlas v zahraničí. My si sice rozdáváme České lvy, ale v tom malém českém rybníčku se všichni znají. Takové ocenění pak nemá příliš velkou vypovídající hodnotu. Pro mě je důležité, že film působí na lidi i v zahraničí.

Ale přece jen, s jakými reakcemi se tady setkáváte?
Jsou příznivé. Čtu si komentáře a zjišťuju, že na deset pozitivních se objeví jeden negativní.

To je dobrá bilance, ne?
Jistě. Nemyslím si, že film je bez chyby, ale také to není úplná slátanina. Což jsem se v některých komentářích dočetl. A když jsem si říkal, co za lidi to píše, zjistil jsem, že jsou to moji spolužáci z FAMU.

Záviděli?
Nevím. Do té doby jsem si myslel, že z Hořícího keře mohou mít všichni radost. Protože jsou to prokopnuté dveře taky pro další filmaře.

Jak to myslíte?
V České televizi si teď scénáře čtou mnohem pečlivěji, protože se bojí, aby si znovu netrhli ostudu, kdy jim mezi prsty uteče silná látka. Zároveň už mohou filmaři přijít do HBO, protože tam jsou otevření spolupráci s mladými lidmi.

Ale Česká televize tvrdí, že podobný film by finančně neutáhla.
Ano. A polská veřejnoprávní televize, kde měl Hořící keř nedávno premiéru, říká totéž. Ale to je právě ten nesmysl.

Opravdu?
Když se podíváte na věci, které veřejnoprávní televize točí, zjistíte, že ty špatné nejsou špatné proto, že na ně bylo málo peněz, ale proto, že vznikají podle špatných scénářů a pod vedením průměrných režisérů.

Čekal jste takový ohlas?
Měl jsem pocit, že scénář se mi povedl. A lidé, kteří si ho četli, včetně Agnieszky, říkali totéž. Pamatuju si na okamžik, když měla Agnieszka hotový první střih prvního dílu. Seděli jsme u ní v bytě, byli jsme dojatí a producent Tomáš Hrubý prohlásil, že je to nejen skvělé, ale že to navíc budou mít lidi rádi.

Vypadá to, že měl pravdu.
Víte, je řada skvělých filmů, ale jsou třeba intelektuálně náročnější, tudíž jsou pro menšinového diváka. Ale my jsme si říkali, že Hořící keř bude bavit paní z vesnice i intelektuálku z města. A funguje to. Diváci v kině brečí a zároveň mají pocit, že tu dobu alespoň na ty tři čtyři hodiny zažili.

Vaši rodiče za socialismu skutečně vyrůstali. Co na film říkali?
To pro mě byla ta největší pochvala. Protože maminka obvykle říkala, že sice za komunistů nebylo všechno dobré, ale jim se žilo líp. Měli jistou práci a tak. Když viděla Hořící keř, zavolala mi, že už to nikdy říkat nebude.

Fotogalerie z filmu

Proto jste o Palachovi psal?
Takto jsem nepřemýšlel. Jako scénárista pasu po dobrých příbězích. Palach byl na jedné straně hrdina, na druhé musel vědět, že když to udělá, úplně zničí vlastní rodinu. A přesto to udělal.

Mluvil jste i s jeho bratrem nebo Dagmar Burešovou, která rodinu zastupovala v soudním procesu. Měli k filmu připomínky?
Zásadní ne. Protože historii jsem nepřekrucoval. S paní Burešovou jsem se osobně nesetkal, ale s Jiřím Palachem ano. Nesmírně na mě zapůsobil. Protože to, co udělal Jan, bylo sice obrovské, ale ti, kteří zůstali, to měli těžší. Maminka i bratr s tím museli žít celý život.

Z příběhu hodně vyčnívají dvě ženské hrdinky. Jednak paní Palachová a také Dagmar Burešová. To byl záměr?
Ne. V plánu jsem to neměl. Ale kdyby ano, byl by to geniální scénáristicko-producentský tah. Protože napsat dobrý scénář pro silnou ženskou hrdinku je pro filmaře vždycky zajímavější. V Hollywoodu tohle pravidlo znají moc dobře.

Tady dostala roli Palachovy matky poměrně neznámá herečka. Proč?
Protože Jaroslava Pokorná byla nejlepší. Vybírala se nejdéle ze všech. Na casting chodily skvělé herečky, ale bylo vidět, že postavu hrají. Až když se objevila paní Pokorná, působila jako prostá paní z vesnice, která si obuje bagančata a jde prodávat na nádraží. Maminku Jana Palacha vystihla výborně a tu roli, jak se zdá, hodně povýšila.

V diskusi někdo říkal, že před tento film by se měl posadit celý národ a dívat se na něj se sirkami na očích. Co si o tom myslíte?
Vzhledem k tomu, že jsem na tom strávil hodně času, byl bych rád, aby měl nějaké poselství. Ale vždy je to sázka do loterie. Je zázrak, když se scénář dokáže dobře přetavit do filmu.

Samotnému Palachovi jste se věnovat nechtěl?
Ne. Nechtěl jsem se mu projektovat do hlavy. A navíc si myslím, že bych tím pádem nezachytil to podstatné. Pro mě bylo zásadní říct, jak jsme se s jeho mimořádným činem jako národ vypořádali. Nebo spíše nevypořádali.

Není v tom případě film pochopitelný jen pro Čechy?
Mám zkušenost Rotterdamu, kde ho viděli Holanďané i Francouzi, kteří nemají totalitní zkušenost. Vydrželi u toho sedět přes čtyři hodiny. Neusnuli, neodešli a plakali.

Proč film netočil český režisér?
Protože jsme s kolegy žádného vhodného nenašli. A Agnieszka tady v době, kdy se Palach upálil, studovala, je to renomovaná filmařka, točila filmy po celém světě i seriály pro americké HBO.

Jak se s režisérkou, jejíž filmy byly nominované i na filmové Oscary, pracovalo?
Skvěle. Má totiž starou filmařskou školu, neplýtvá záběry, přesně ví, co chce. Navíc je na filmu hodně znát, čím si sama prošla. Má za sebou totiž zkušenost emigrace, několikrát v životě musela začínat znovu od nuly. Proto umí natočit hluboký film.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.