Stačí říci, že Stážistu natočila americká sestra Marie Poledňákové, režisérka Nancy Meyersová. Dáma, jež neurazí ani nenarazí.
Její komedie Past na rodiče, Nějak se to komplikuje, Prázdniny, Lepší pozdě nežli později či Po čem ženy touží mají společný nátěr vzájemného pochopení, sblížení a usmíření různých pohlaví i generací. Meyersová si osvojila spíše televizní způsob vyprávění, nezaplňuje plátno originálními filmařskými nápady, nýbrž vlídnými, rozumnými, slušně situovanými i slušně vychovanými lidmi, kteří to v zásadě vždycky myslí jenom dobře, třebaže páchají dojemně úsměvné pošetilosti.
A přesně takoví hrdinové zalidňují také Stážistu.
Robert De Niro představuje dokonalého kavalíra ze staré školy. Sice si hýčká sbírku klasických kravat a poctivou koženou aktovku ze 70. let, ale poučen vnukem natočí i video, jímž se hlásí do konkurzu. Se zvládnutím moderní techniky mu pomohou mladí kolegové, jimž na oplátku poradí, kdy si obléct košili a jak při námluvách vyhrává osobní kontakt nad esemeskami. Idylickou mezigenerační symbiózu kanceláře završují pospolité chlapácké žertíky kolem zrale přitažlivé podnikové masérky – ovšem ve vší cudnosti.
Anne Hathawayová coby zakladatelka módní zásilkové služby, jejíž strmý úspěch jí začíná přerůstat přes hlavu, představuje podobné dobračisko, jen momentálně na pokraji vyčerpání. Miluje svou dcerku, muže, který kvůli manželčině kariéře obětoval svou vlastní a zůstal na otcovské dovolené, i svou práci, kterou nestíhá. Proto jí chtějí do nadšenecky chaotického podniku nasadit univerzálního profesionálního ředitele. Ale cožpak nějaký cizí manažer, přezíravý sexista, dokáže pochopit, jak důležité je složit hadříky do dárkového balení?
Od srdce k srdci
Zbytek je nasnadě: šéfka zjistí, nač svého starosvětského stážistu potřebuje, a muž si konečně připadá užitečný. Že se tu zároveň hledá rovnováha mezi výkonností emancipované ženy a tradiční úlohou rodiny, netřeba ani dodávat, Meyersová by mohla v titulcích každého svého filmu opakovat heslo „harmonicky, přiměřeně, uměřeně“.
Což zároveň znamená, že předvídatelný výsledek chutná poněkud mdle. Hercům není co vytknout, zejména titulní hrdina plní bezmála reklamní zadání „Robert De Niro, poklad do každé firmy i rodiny“, navíc většinou dokáže shodit hrozící sentiment, čímž k čistému průměru přihazuje pět procent navíc. Ale nečekanou jiskřivost z unylé šlechetnosti ani on nevykřesá.
Na druhou stranu, je tady podzim, blíží se advent, zvykejme si. Nastává čas filmů od srdce k srdci.
