Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prvního jsem fotila Karla Čapka, vzpomíná Staša Fleischmannová

  15:28aktualizováno  15:28
Fotografce Staše Fleischmannové bude letos pětadevadesát let. To je, zdá se, ideální věk na napsání pamětí. Jmenují se Vrstvami.

Staša Fleischmannová v roce 1977 v pařížském bytě | foto: z knihy Vrstvami/Torst

Staša Fleischmannová: Vrstvami (obálka knihy)

Prožít téměř celé století je přes všecky nesnáze, které to přináší – a že jich v tom dvacátém bylo požehnaně – obrovský dar. A prožít je navíc v komunitě, kde si podávaly kliku dveří největší převážně kulturní osobnosti té které doby, to už je přímo povinnost zaznamenat své vzpomínky pro příští generace.

Kdyby pro nic jiného, tak třeba pro pár detailů, které prostě už nikdo jiný neví a vědět nebude. Anebo pro zkorigování některých zkreslení, všeobecně zavedených jako fakta. To všechno se Staše Fleischmannové v jejím vzpomínkovém kaleidoskopu povedlo.

Autentický styl

Staša Fleischmannová, narozená jako jedno z dvojčat 24. září 1919 (její sestra Ola byla po nějakou dobu i její profesní souputnicí), není profesionální spisovatelka a ani její paměti nejsou v pravém slova smyslu dílo "velké literatury". Na to však vůbec není třeba brát zřetel.

Fotogalerie

Autorka je výborná vypravěčka s vynikající pamětí na detaily a se schopností i události velkého významu popsat dokonalou zkratkou – tu mile hřejivou, jindy mrazivou a odzbrojující.

Velkou práci jistě s úpravou rukopisu měl editor knihy Tomáš Vrba, leccos o ní napovídá jeho Ediční poznámka. Každopádně se mu podařilo zachovat silně autentický styl autorky, který působí až vemlouvavě, jako by čtenář seděl v jejím pokoji a ona mu svůj životaběh vyprávěla u kávy.

Galerie slavných

"(Náš ateliér) nebyl ještě dokončen, když k nám přišel otec a říká: 'Vedu vám prvního zákazníka.' Byl to Karel Čapek. Z fotografií je poznat, jak je smutný. Bylo to krátce po Mnichovské dohodě," vzpomíná na profesionální začátky Staša Fleischmannová. Učila se spolu se sestrou a spolumajitelkou ateliéru Olou fotografovat na Státní grafické škole u nikoho menšího, než byl Jaromír Funke.

Boris Pasternak na fotografii Staši Fleischmannové z roku 1956. "Po udělení

Boris Pasternak na fotografii Staši Fleischmannové z roku 1956. "Po udělení Nobelovy ceny oblétla svět a vyšla v bezpočku publikací bez udání mého jména," vzpomíná autorka.

Už jen výpis těch, které Staša Fleischmannová ať už profesionálně, nebo v dalších životních etapách "jen tak mimochodem" fotografovala, vydá na obsáhlý soupis. A velkým kladem knihy je bohatá obrazová výbava, povýšená vynikajícím tiskem. Vidíme zde tedy nejen portrét Čapkův, ale třeba také snímky Josefa Šímy, Julia Fučíka, Andrého Bretona, Louise Aragona, Borise Pasternaka či Adolfa Hoffmeistera.

Adolf Hoffmeister (vpravo) s Louisem Aragonem na fotografii Staši Fleischmannové

Adolf Hoffmeister (vpravo) s Louisem Aragonem na fotografii Staši Fleischmannové

Posledně jmenovaný byl jedním z podstatných mužů v autorčině životě: coby partner její matky ji už jako velmi mladou uvedl do pražského uměleckého prostředí, tehdy jak známo dost levicového a napojeného na francouzskou avantgardu.

Naproti tomu autorčin otec, bývalý zpěvák kabaretu Červená sedma Rudolf Jílovský, měl blízko k masarykovsko-čapkovsko-peroutkovskému prostředí, takže Staša Fleischmannová vlastně nasávala plnými doušky z obou základních proudů české meziválečné kultury.

Milena Jesenská (vlevo) s maminkou Staši Fleischmannové v roce 1925

Milena Jesenská (vlevo) s maminkou Staši Fleischmannové v roce 1925

K tomu můžeme připojit i bohaté rodinné kulturní zázemí, ze kterého sestry Staša a Ola pocházely. Kromě tatínka kabaretiéra je třeba zmínit jednoho z předků, velmi významného mladočeského politika Julia Grégra, a v neposlední řadě také nejbližší přítelkyni matky obou sester Milenu Jesenskou, "femme fatale" Franze Kafky a komunistickou, posléze prohlédnuvší novinářku. Ostatně vzpomínkám na ni Staša Fleischmannová ve své knize věnuje ze všech osobností, s nimiž se znala, největší prostor.

Život jako román

Staša Fleischmannová (vpravo) se svou sestrou Olou v roce 1929 na balkoně bytu

Staša Fleischmannová (vpravo) se svou sestrou Olou v roce 1929 na balkoně bytu jejich otce.

Ale nejen fotografická tvorba a okruh, v němž se Fleischmannová pohybovala, stály v knize za zaznamenání. Tím nejvýraznějším tématem pamětí Vrstvami je přímo románový životní příběh autorky a jejích nejbližších.

Byla dívkou z dobře situované, ale přece jen poněkud bohémsky založené rodiny. Na samém prahu dospělosti si otevřela se sestrou fotoateliér, v němž za okupace provozovaly ilegální odbojovou činnost.

Manžel Staši Fleischmannové Ivo Fleischmann (vlevo) s chilským básníkem Pablem

Manžel Staši Fleischmannové Ivo Fleischmann (vlevo) s chilským básníkem Pablem Nerudou

Její první manžel, odbojář Bedřich Stern, zahynul v Osvětimi. Druhý manžel, Ivo Fleischmann, spisovatel a diplomat, působil ve Francii, nejprve legálně, po roce 1968 v exilu. Tři synové z obou jejích manželství osvědčili rozličná nadání: již zesnulý Jan Stern byl ve Francii významným fyzikem a Petr a Michal Fleischmannové se prosadili v oblasti médií.

Ale psát takový román je už teď zbytečné. Paměti Staši Fleischmannové ve své přesné cílenosti a mozaikovitosti za něj vydají bez problémů.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.