Zdeněk Mézl se narodil 31. října 1934 v Praze. Od mládí chtěl být malířem, a tak nastoupil do Státní grafické školy v pražské Křižovnické ulici, kde studoval u profesora Jaroslava Vodrážky. Už zde si zvolil techniku dřevorytu, které se soustavně věnuje celý život. Po střední škole následovala Akademie výtvarných umění, kde navštěvoval grafické ateliéry profesorů Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského.
Dřevoryt je považován za jednu z nejnáročnějších grafických technik. Nejslavnější období zažil v 19. století, běžně se používal k reprodukcím v knihách a novinách. Slavná léta dřevorytu však dávno pominula a Zdeněk Mézl je jedním z posledních, kteří usilují o jeho renesanci. Také od střední školy ho lákala tvorba obrázků do knih. „Nevěřil jsem, že se v dospělosti uživím malováním nebo volnou grafikou. Tak jsem se chtěl už v mládí věnovat knižní ilustraci,“ vysvětluje.
Jeho první ilustrovanou knihou byla Švambránie ruského spisovatele Lva Kassila. Spolupracoval s nakladatelstvími Albatros, Melantrich či Československý spisovatel a dodnes má na kontě téměř stovku ilustrovaných knih. Kromě řady publikací s historickou tématikou dokázal ilustrovat třeba kuchařku.
Dřevorytec Zdeněk Mézl |
Častým námětem Mézlových prací jsou dávné i současné události českých dějin a antických bájí. Takzvané štočky – hladké desky z tvrdého hruškového dřeva, které se na dřevoryt používá – jsou plné detailně propracovaných příběhů. Zdeněk Mézl je skvělý vypravěč se smyslem pro humor, je milovníkem ironie, sarkasmu i provokace. Že autor tuto grafickou techniku dokonale ovládá, je vidět na první pohled. „Dělám to přes padesát let, a tak to řemeslo snad umím,“ skromně dodává.
Ilustrované knihyJosef Janáček - Obrázek ze života rudolfinské Prahy (1958) |
Přestože slávu výtvarníkovi přinesla hlavně jeho grafická činnost, zabývá se také keramickou sochou nebo olejomalbou. Je rovněž autorem několika poštovních známek. Za svou práci získal mnoho domácích i zahraničních ocenění. Obdržel například hlavní cenu mezinárodní výstavy knih v Moskvě (1970), cenu mezinárodního knižního veletrhu v Bologni (1972) nebo bronzovou medaili z výstavy IBA v Lipsku (1972). Spolu s českým grafikem Jaroslavem Rothbauerem byl v roce 2002 ve Velké Británii zařazen mezi sto světově nejvýznamnějších dřevorytců dvacátého století.
Zdeněk Mézl žije a tvoří v rodinném domku v pražských Modřanech. Některé stěny podkrovního ateliéru pokrývají police plné vyrytých desek. Půda domu je zase plná starých dřevěných rámů, čekajících na Mézlovy malby. Pracovní grafické nářadí si výtvarník téměř padesát let schovává v hrací skříňce na doutníky. V ní má i stará rydla po slavném grafikovi Josefu Váchalovi. Obě Mézlovy dcery, dvojčata Magdalena a Markéta, jsou sochařkami.
(Doplnění: Výtvarník Zdeněk Mézl zemřel 23. května 2016 ve věku 81 let.)
