Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Staré seriály se vracejí

  11:54aktualizováno  11:54
Po majoru Zemanovi a jeho třiceti případech, Chalupářích, Dobré vodě nebo Nejmladším z rodu Hamrů, budou za pár týdnů televizní diváci moci znovu sledovat peripetie prodavačky Anny Holubové, hlavní hrdinky seriálu Žena za pultem. V čem tkví popularita starých českých seriálů? Jsou spíše pro zasmání nebo se jich máme bát?

Zákaznice: Je ten vlašský salát čerstvý?
Učeň: Dovezli ho včera, paní, ale přes noc byl v lednici.
Zákaznice: Tak nic, ten nechci. To tak! (odchází)
Vedoucí: (Vynoří se ze zákulisí, kde celou dobu naslouchal.) Musels to tý ženský povídat? A vůbec, víš jak uděláš z včerejšího salátu čerstvý? (bere lžíci a promíchá salát na míse, aby zmizel oschlý povrch.)
Anna Holubová: (dosud obsluhovala jiné zákazníky.) Vždyť ten chlapec mluvil pravdu. Vy byste ho chtěl učit lhát? Kdyby se takhle choval každý vedoucí, co by z té mladé generace vyrostlo?

I na tuhle scénku tak typickou pro normalizační seriál Žena za pultem se budete moci zanedlouho podívat.

Budete se jí smát a pro jistotu si ji nahrajete na video? Budete nostalgicky vzpomínat na staré dobré časy, kdy stálo deset deka vlašského salátu dvě koruny? Anebo to s vámi nijak nepohne, ale patříte k lidem, kteří si nenechají ujít žádný seriál? Ať patříte do kterékoliv z těchto skupin, bude vás - televizních diváků - určitě pár milionů. A o to jde.

V y   s i   j i   p r o s t ě   m u s í t e   v z í t !

"Okres na severu či Muže na radnici nebereme. Jsou tendenční a ještě nekvalitní. Ale třeba Žena za pultem je pro nás přijatelná. Dráždit někoho může snad jen Jiřina Švorcová, ale jinak zpětně je to úžasná zábava. Politiky je tu málo a vyznívá legračně," tvrdí generální ředitel Primy Martin Dvořák.

Tato televize se poslední dobou vůbec ráda vrací do minulosti a uspokojuje takzvané retrodiváky. Když vysílala Chalupáře (kteří nedávno předtím "šli" v České televizi), právě veřejnoprávní televizi, která seriál prodala, s přehledem ve sledovanosti porážela.

Televize Nova, pro kterou je přání lidí obvykle na prvním místě, do souboje o "retrodiváka" nepůjde. Její šéf Vladimír Železný se odporem třásl už v době, kdy Česká televize po velkých debatách pustila Majora Zemana. Ve Volejte řediteli se s dotazem "Proč konečně nevysíláte tak pěkný seriál Žena za pultem?" vypořádal Železný takto:

"Tak proč nehrajem Ženu za pultem. Nehrajeme Ženu za pultem. Vadí nám trochu atmosféra toho seriálu... chceme se, pokud to jde, dívat trochu dopředu. Nic nemáme proti Jiřině Švorcové. Nic. To, že byla komunistkou je nám jedno... Ale nemusíme vysílat seriály z té doby. Rozhodli jsme se tak a držíme to."

Archiv ze seriály je přitom plný. V hluboké totalitě se totiž točil jeden za druhým. Ročně klidně i tři čtyři. Důvod? Především byli autoři a scénaristé (mezi nimi jednoznačně vynikal Jaroslav Dietl), vždy se našly peníze, existovala také silná společensko-politická objednávka. A co hlavně - na každé nové dílo netrpělivě čekali lační diváci. Ti seriály milovali, žili s nimi i jejími hlavními hrdiny. Vždyť televize pro ně byla jedním z mála zdrojů zábavy. Když měla v roce 1976 premiéru právě Žena za pultem, telefonovaly scénáristovi Jaroslavu Dietlovi ale i televizní ústředně zástupkyně ženských kolektivů a nařizovaly, že Karel (Petr Haničinec) si Annu (Jiřinu Švorcovou) prostě musí vzít!

Trable obětavé prodavačky v lahůdkách diváky opravdu chytilo. Zásluhu na tom má možná i samotná představitelka hlavní role. V knize Býti Švorcovou na konec roku 1976 vzpomíná:

Tenkrát jsem se velmi pohádala s ředitelem Československé televize Zelenkou, který byl přesvědčen, že Ženě za pultem připraví ty nejlepší podmínky, když ji bude vysílat dvanáct dnů před Štědrým dnem - každý den jeden díl a na Štědrý večer závěr. Já jsem z toho šílela, poněvadž jsem si byla jistá, že to ten seriál zabije. "To snad nemyslíš vážně!" křičela jsem na něj. "Chceš to vysílat v době, kdy ženské mají plné ruce práce. Jedny jsou až do večera v obchodech, jiné běhají po nákupech, uklízejí, připravují vánoce. Večer už budou utahané a na televizi už nebudou mít myšlenky ani čas. Jednotlivé díly se musejí vysílat s odstupem, aby si o tom mohli lidi povídat, aby se mohli těšit na další pokračování. Musíš jim dát možnost se na každý večer připravit, říkat si: aha, tak zítra večer musím být doma, bude Žena za pultem!" Byl nedobytný. Nakonec jsem sice uhádala kousek času asi den dva mezi jednotlivé díly, ale nahuštěno do předvánočního shonu to bylo pořád...

F a n o u š c i   J a n a   Z e m a n a   s e   k o n e č n ě   d o č k a l i

Několik let po převratu v roce 1989 nikoho ani nenapadlo nahlas uvažovat o tom, že by se normalizační televizní a filmová produkce mohla znovu

Jak herci vzpomínají na své role:

Petr Haničinec
(Žena za pultem, Třicet případů majora Zemana, Synové a dcery Jakuba skláře)

Mnoho lidí kritizuje Jakuba skláře. Jaroslav Dietl byl ale Pan Autor, a že se muselo přitočit několik záběrů, kde Luděk Munzar vstoupil do strany, to jsou přece hlouposti. Kdo chtěl žít v téhle zemi a neutíkat za hranice, musel něco překousnout.

Jiřina Švorcová
(Žena za pultem)

V seriálu Žena za pultem jsou brilantní výkony Menšíka, Medřické, Haničince, Řehoře, Bouškové a řady dalších špičkových herců. Proč mají být kvůli mně navěky v trezoru? V porovnání s Esmeraldou a Kasandrou je Žena za pultem studánkou živé vody.

Jiří Krampol
(Synové a dcery Jakuba skláře, Třicet případů majora Zemana, Malý pitaval z velkého města)

Jsem vděčný Jaroslavu Dietlovi za to, že jsem hrál v jeho seriálu o Jakubu Sklářovi. Tam jsem měl svou životní roli. Nemám rád, když někdo filmy, které vznikly za minulého režimu šmahem odsuzuje, když se někdo naváží do herců, kteří hráli v seriálu major Zeman. Kdyby mi v té době - a myslím že to tak měla většina herců - nabídli majora Zemana, skočil bych štěstím metr do výšky. Byl to přece obraz té doby. V každé zemi a za každého režimu se točily tendenční filmy. Když byl Husák na Hradě, těžko mohla mít pod palcem případy majora Zemana FBI.

vysílat. Když slovenská soukromá stanice Markíza ohlásila, že koupila všech Třicet případů Majora Zemana, byl to poprask. Ale zároveň skvělá zpráva pro fanoušky politicky i lidsky pevného kriminalisty, pro které bylo sledování seriálu neskutečnou zábavou.

Televize "pro jistotu" seriál nepustila do hlavního vysílacího času, na programu byl dost pozdě večer, až někdy kolem třiadvacáté hodiny. Zájem byl přesto i v Česku obrovský. Kdo Markízu "chytal" měl v obýváku obvykle partičku dobře se bavících přátel. A kdo měl video, pochopitelně natáčel. Památné pasáže se pak mohl snáze naučit zpaměti a pak bavit kamarády.

Nejčastějším předmětem lidových parodií byly Mimikry s ústředním songem Bič boží. Okřídleným se stal také rozkaz, který vyštěkl hlavní padouch s pistolí v ruce v kokpitu na pilota uneseného letadla: „Otoč to! Na Mnichov!" Lidi ho parodovali slovy: „Otoč to! Na Mnichovo Hradiště!" Těsně za Mimikry byl, pokud jde o parodickou oblibu, starý Brůna v hororovém díku nazvaném Studna.

V roce 1999 se osmělila i Česká televize a major Jan Zeman se po velkých debatách a protestech vysílal i u nás.

Vybrané díly pak promítala i kina. Některá z nich se pustila dokonce i do Muže na radnici, třeba pražské kino Mat. A byl to zase trhák. Vyprodaný sál a hlad po další produkci sedmdesátých a osmdesátých let. "Velká část lidí v této době prožila své mládí. Beru to z jejich strany - aspoň většinou - jako neškodný, sentimentální výlet do minulosti. Politiku bych v tom nehledal," soudí politolog Jiří Pehe.

E r o t i k a   v e   š k o d o v c e

Pokud i vy máte hlad třeba po Ženě za pultem, nemusíte na satelitu hledat německý televizní kanál MDR, který každé sobotní dopoledne reprízuje (prý už pošesté!) "Die Frau hinter dem Ladentisch". Nic nebrání tomu, abyste si v češtině a na přístupné televizní stanici vychutnali třeba i tento "erotikou nabitý" rozhovor, ve scénáři označený jako "Obraz 18. Ve voze":

Usednou a jsou ve svém světě.
Přesto mlčí.
Nedotýkají se
Začne Karel.

Karel: My dva si nemůžeme říkat, že se nic nestalo, když se něco stalo. My to na sobě hned poznáme, chápeš to?
Anna:
Odpusť mi to! Něco se opravdu stalo.
Karel:
Vrátil se tvůj muž.
Anna:
Jak to víš?
Karel:
Za celou tu krátkou dobu jsem na nic jiného nepřišel.
Anna:
On se nevrátil, on se jenom chce vrátit.
Karel:
A děti to chtějí taky.
Anna:
Měla jsem o tom debatu s Michalou.
Karel:
Zlou debatu?
Anna:
Dost.
Karel:
Vyšla si z ní jako sobec?
Anna:
Úplně.
Karel:
Já už se tě neodvažuju víc zeptat.
Anna:
Karle! Ty se mě přece musíš ptát úplně na všechno.
Karel:
I na to, jestli mě máš ráda?
Anna:
Proč o tom pochybuješ?
Karel:
Musím ti říct, že mě v životě nezachvátil větší pocit strachu, jako když jsem před chvílí položil sluchátko.
Anna:
Že spadla klenba?
Karel:
Největšího chrámu, jakej jsem kdy postavil.

Seriály, které se už v televizi po roce 1989 vysílaly:

Třicet případů majora Zemana (1976)
(30 dílů)

Příběh Jana Zemana, který se z řadového policisty vypracoval až na šéfa pražské kriminálky. Celý seriál je poznamenán především tím, že se natáčel pod dohledem Státní bezpečnosti. Sám hlavní hrdina nebyl příslušníkem StB, byl kriminalistou, který většinou řešil běžné případy, stíhal lupiče a vrahy. Ti se většinou nečekaně rozklepali a přiznali, když na ně Zeman udeřil slavnou větou: Člověče, kápněte božskou! Všichni podlehli, dobro zvítězilo a Zeman se tím pro diváky stával jednoznačně kladnou postavou. Zemanův "kredit" pak autoři seriálu využili i v dílech, které byly jasně ideologicky zaměřené. Zeman se vždy choval jako správný komunista, nezakolísal ani po sovětské okupaci v roce 1968.

Nemocnice na kraji města (1978)
(13 dílů, právě se točí pokračování)

Jednoznačně největší kasovní úspěch. Výborně herecky obsazený, navíc z prostředí, které lidi zajímá snad nejvíc. O politiku jde v tomto seriálu jen okrajově: smrskla se jen do zmínek o svazáckých či stranických závazcích lékařů a do podoby nikdy nespatřených funkcionářů OV KSČ, kteří tu a tam telefonovali řediteli nemocnice a žádali vysvětlení, nebo se nějak pokoušeli intervenovat. Důkazem přenosnosti seriálu do jiných společenských podmínek je velký úspěch seriálu v tehdejší NSR. Nejvděčnější objekty lidových parodií: Ema, která se nečekaně zjevovala ve strašidelné Sovově vile, a konečně sám primář Sova, ze svou nezaměnitelnou dikcí.

Chalupáři (1975)
(11 dílů)

Velmi úspěšný seriál, což bylo dané mimo jiné i tím, že upomínal na jiný slavný Dietlův opus, promítaný v první půli šedesátých let – na Tři muže v chalupě.
Chalupáři těžili z hvězdného obsazení (Bohdalová, Kemr, Menšík, Sovák, měl snad víc hvězd pohromadě, než v Nemocnici na kraji města). Byl to seriál postavený většinou na nenáročném, bodrém, venkovském humoru. O politiku nešlo: byli tu pouze figurky spravedlivého starosty a vesnického příslušníka VB, tepán byl naopak pražský taxíkář šmelící s nemovitostmi – ale to byla opravdu okrajová postava.

Synové a dcery Jakuba skláře (1986)
(13 dílů)

Silně obsazený seriál okouzlil diváky zčásti také oslavou starosvětských hodnot, jako je soudržnost širší rodiny. Jako jediný zde uvedený měl i historický rozměr: příběh hlavního hrdiny se začne odvíjet už za první republiky, pokračuje přes druhou světovou válku, padesátá i šedesátá léta, navíc - dějištěm byly Sudety... Jako velké nóvum zapůsobil například motiv, o němž se za minulého režimu v televizi moc nemluvilo ani v odborných debatách: například to, že i komunisté udávali Gestapu, nebo fakt, že kolaboranti po válce zastávali vysoké funkce. Pochopitelně nakonec dobro zvítězilo nad zlem a hlavní hrdina nejen, že nakonec vstoupí do strany ale také jednoho z takových kolaborantů odhalí, sestřelí z jeho postu a tím partaj očistí...

Malý pitaval z velkého města (1983)
(9 dílů)

Spíš než o seriál jde o soubor jednotlivých epizod, které popisují běžnou práci jednoho obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti. Parta kriminalistů řeší (a vždycky dořeší) méně závažné případy, drobnou zlodějinu, podvody či rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Každý díl nechá vyniknout jednomu z příslušníků. Když se mu nedaří, pomohou ostatní kolegové či dokonce chápající i když přísný a zásadový náčelník.


Seriály, které se zatím promítají ve vybraných kinech:

Okres na severu (1981)
(13 dílů)

Na to, že se jednalo o seriál, jehož hrdinou byl tajemník OV KSČ, měl docela úspěch. Hodně se o to zasloužil hlavní představitel Pláteníka Jaroslav Moučka. Diváci byli dokonce na základě této a několika dalších jeho rolí přesvědčeni, že tento herec z Vinohradského hraje sám sebe, že je to přesvědčený, leč lidský komunista, který neváhá ve vypjatých chvílích použít kromě Poučení z krizového vývoje také selský rozum. Omyl: Moučka členem KSČ nebyl, byl to jen slušný herec. Během třinácti dílů Pláteník vrátí na své místo odvolaného ředitele chemičky, snaží se pomoci v soukromém životě své sekretářce-svazačce Zdeně a problémy, které nastanou se snaží řešit selským rozumem. Dílo naznačovalo, že ti nejsprávnější chlapi se sešli v těch nejvyšších funkcích KSČ.

Muž na radnici (1976)
(11 dílů)

Hlavní roli dostal herec Zdeněk Buchvaldek, kterému se přezdívalo Švorcová v kalhotách. Hrát poslance a předsedu národního výboru Starého Kunštátu Františka Bavora mu nedělalo žádné potíž, s postavou se evidentně úplně ztotožnil. O co v seriálu jde? Předseda Bavor řeší bytovou politiku ve svém městečku. Celkem záhy přijal projekt mladého architekta na likvidaci středověkého náměstí a na jeho místě zavelel ke stavbě panelových domů. Zlý památkář, který tomu brání, je odstaven a v závěru seriálu s řadou populárních herců se lidé nadšeně stěhují do právě dokončených paneláků. To, co byla v televizi jen fikce, začalo vzápětí doopravdy: v Berouně, Ždáru, Plzni, na pražském Žižkově - všude tam paneláky zvítězily.


Snímek ze seriálu Malý pitaval z velkého města (1983).

Fotogfafie ze seriálu Muž na radnici (1976).

Fotografie ze seriálu Nemocnice na kraji města.

Snímek ze seriálu Okres na severu (1981).

Televize Prima ještě neodvysílala ani první díl seriálu Žena za pultem a už se strhla velká celonárodní debata. Strávíme a pochopíme správně všechny ty peripetie "vzorného života" prodavačky Anny Holubové?

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

První ukázka z nové pohádky Zdeňka Trošky Čertoviny
VIDEO: Troška slibuje v první ukázce „po čertech hezkou pohádku“

Pod názvem Čertoviny vstoupí 4. ledna 2018 do kin nová pohádka Zdeňka Trošky. Příběh dvou pekelných nešiků, Popeláka a Uheláka, kteří se vydali shánět hříšné...  celý článek

Z filmu Zabiják & bodyguard
RECENZE: Oldman promine, Zabijáku & bodyguardovi vládne spílající Hayeková

Jediným premiérovým soupeřem Svěrákovy novinky Po strništi bos bude v kinech americká akční komedie Zabiják & bodyguard. Hvězdami sice nešetří, zato s akcí i...  celý článek

Z natáčení filmu Po strništi bos
RECENZE: Věční kluci i vpád Cimrmana. Po strništi bos, jak to má táta rád

Láskyplnost asi nejlépe vystihuje novinku Jana a Zdeňka Svěrákových Po strništi bos, jež po středeční premiéře vejde do kin. Láskyplnost coby znak scenáristova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.