Úmrtí oznámila jeho rodina. Zpěvák vystupující jako Standa Procházka proslul zejména jako interpret lidových písní. Během své kariéry odehrál tisícovky koncertů, vystupoval s řadou orchestrů a v těch nejprestižnějších podnicích, nahrával desky a objevil se i ve filmu.
Na hudební scéně strávil více než 65 let a zpíval na veřejnosti, i když už překročil devadesátku. K jeho nejslavnějším písním patří Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval nebo Tam na stráni.
Rodák z Mostu se v Praze vyučil číšníkem a zpočátku se rozhodoval mezi řemeslem a fotbalem. Nakonec ale zvítězila jeho další láska - hudba. Zúčastnil se amatérských pěveckých soutěží a hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem. Poté začal zpívat s různými tanečními orchestry. Vystupoval například v kavárně Vltava, kde mu společnice dělalo dívčí Bajo Trio a zejména slavná zpěvačka Inka Zemánková.
Později nahrával pro rozhlas a vystupoval na zájezdech s estrádami. Na jednom pódiu se Procházka potkal také s Fandou Mrázkem a řadou dalších tehdy slavných umělců; byl svědkem i prvního vystoupení Vlasty Buriana v estrádě po několikaleté nucené odmlce začátkem 50. let.
Přestože se Procházka věnoval zejména dechovce, chodil k profesorům zpěvu. „Dneska mnozí zpěváci mají hlas od pánaboha, ale měli by se tomu pořádně věnovat a školit se. Jinak dlouho nevydrží,“ říkal veterán české hudební scény. Velkou životní láskou Stanislava Procházky byla pražská Slavie, pro kterou kdysi složil fotbalovou hymnu Naše věčná Slavie.
V otcových stopách šel i Procházkův syn Standa Procházka mladší. Vystudoval konzervatoř a v 80. letech minulého století slavil úspěchy na popové scéně, například s hity Rádio a já, Abeceda lásky anebo Celá škola už to ví. Procházka mladší zemřel v roce 2003 po dlouhé nemoci ve věku 48 let (více zde).
