Pravda, této nástupní strategii se vymyká monografie známého současného dokumentaristy Bohdana Holomíčka; ve světě však mohou být veskrze subjektivní obrazové záznamy tohoto autora přijímány s neotřelým zájmem a nesejde na tom, že za impuls třeba poslouží v knize přítomné snímky Václava Havla, Holomíčkova přítele. Zmíněný moment překvapení lze ovšem bezpochyby vztáhnout na úvodní svazek řady - Alexandr Hackenschmied je v USA uznáván (pod příjmením Hammid) jako zakladatel avantgardního filmu. Jindřich Štyrský, jehož publikace čeká v edici FOTOTORST na vydání, je do dějin umění zase primárně zanesen jako surrealista, "čistým" fotografem nikdy nebyl. A Alfons Mucha? Ten byl za fotografa považován ještě méně než Štyrský. Náležejí-li ale dnes Štyrského snímky k úhelným kamenům české surrealistické fotografie, potom Muchovy otisky do světlocitlivé chemické vrstvy patří k nepřehlédnutelným výkonům české fotografie na přelomu 19. a 20. století. Čím to?
K vysvětlení postačuje to, co bylo konstatováno v minulosti již několikrát, nejnověji asi v roce 1998, kdy v pražské Galerii Josefa Sudka byly vůbec poprvé představeny Muchovy originální pozitivy, a nikoliv nově zhotovené zvětšeniny z jeho negativů, jako tomu bylo při prezentaci umělcových fotografií roce 1982. Malíř své záběry chápal jako pouhý polotovar a mezistupeň malířské tvorby či jako ryze privátní záznamník z cest či ze setkání s přáteli nebo příbuznými. Že nezůstalo jen u toho, má dvě hlavní příčiny.
Jednu z nich, tu obecnější, výstižně formuloval spolueditor nynějšího Muchova svazku a pisatel úvodního textu Josef Moucha: "Od důležitých autorů bývá nakonec publikováno vše, co je nadáno pečetí jejich ducha, a Muchův případ nemůže být výjimkou." Dodejme, že "pečeť svého ducha" Mucha prvořadě vtiskl snímkům s ženskými a mužskými modely, které aranžoval dle potřeb právě vznikajícího malířského díla. Jasná představa, co Mucha po modelu žádá, a přirozená estetická vytříbenost prostředí, v němž malíř fotografoval, jsou podstatnými složkami těchto snímků.
Druhá příčina je s první v rozporu pouze zdánlivém: malíř se koncentroval na tělesné pozice a proporce a na celkovou kompozici, které si za pomoci fotografií potřeboval ověřit a zakonzervovat. "Neřešil" výraz obličeje modelu, nestál o umění pronikající do lidské psýchy. S odstupem se ovšem vyjevilo cosi podstatného, byť nezamýšleného, hlavně u žen: tím, že se tváří "jen tak", že vlastně se zájmem nebo s jistou ležérností sledují malíře, který je objektivem snímá, získávají záběry podivuhodnou (a moderní!) dvojakost strojenosti a přirozenosti. V těchto fotografiích, vzniklých na konci 19. století a v prvních letech 20. století v Paříži a v New Yorku, leží těžiště svazku.
Pisatel vstupní studie Josef Moucha pro svých deset tiskových stran textu svědomitě prošel širokou škálu literatury, poznámkový aparát je cenným zdrojem informací. Jenže studie takového rozsahu je příliš stručná na to, aby se skutečně seriózně hledaly vztahy mezi Muchovou malbou a fotografií. Mouchovo několikařádkové "vyřízení" Slovanské epopeje, díla tak monumentálního a rozporuplného, nemůže nepůsobit povrchně, nevěrohodně. Moucha měl víc zůstat "uvnitř" Muchových fotografií a pokusit se formulovat, zda během onoho půlstoletí, které chronologicky řazené snímky zabírají, došlo k nějakému posunu v jejich vyznění - jako že došlo, například v nich ubylo spontánnosti.
Musím rovněž konstatovat, že stejně jako u svazku Hackenschmiedových fotografií si dovedu představit kvalitněji vytištěnou publikaci - v polotónech rastr často ruší detaily; na našem trhu dostupná konkurence, například několik svazů edice Aperture Masters Of Photography, vychází v tomto punktu lépe.
Aby ovšem nebylo mýlky: základní koncepce edice FOTOTORST i jejího třetího svazku je v pořádku. U nás nikdy předtím žádná kniha fotografií Alfonse Muchy nevyšla, ve světě, konkrétně v Británii a v USA, se tak poprvé a naposledy stalo v roce 1974.
|
Josef Moucha a Jiří Řapek: Alfons Mucha |
|
Překlad Derek Paton, grafický koncept Studio Najbrt |
|
Torst, Praha 2000, 152 stran, náklad a cena neuvedeny |
 Alfons Mucha, Praha 1911 |
 Alfons Mucha, Paříž 1899 |
 Alfons Mucha, Paříž 1898 |
 Alfons Mucha, Zbiroh 1916 |
 Alfons Mucha, New York 1908 |
