Spartakiádní hity Michala Davida se staly hymnou nové generace. Já chci žít nonstop tančily a zpívaly postižené děti na mikulášském večírku televize Nova. Vedle Daniela Hůlky patřily k nejprodávanějším hudebním jménům loňského roku Olympic a Petr Novák, ze zahraničních šlágry dinosauřích legend jako ABBA či Suzi Quatro. Na pamětnické diskotéky se stojí dlouhé fronty, melodie, které provázely taneční dnešních babiček, si notují jejich vnoučata v čerstvém podání Hurvínka, Spejbla a spol. Podivín Kamil Emanuel Gott, který parazituje na stylu české belcantové legendy, si prozpěvuje provětraný hit Céčka, sbírá céčka a s Michalem Davidem notují: To se oslaví, to se oslaví, prohloupí ten, kdo se nebaví. Takzvané retro, módní vlna návratů, patří k dnešnímu tuzemského vkusu. Poptávka mnohdy překvapuje i výrobce. "Ano, tahle tendence se na našem trhu určitě objevuje a je daleko, daleko silnější v hudbě než třeba v oblasti videa," říká Zdeněk Kozák, výkonný ředitel společnosti Bonton, která vlastní supraphonský archiv.
NECHTE MI MOU HELENKU
Tři roky tu třeba nevydali nový popový titul, pouze klasiku a mluvené slovo - ale přesto prodej starších nahrávek s dávnými písněmi Václava Neckáře, Waldemara Matušky či Heleny Vondráčkové prakticky neklesl, ba právě naopak. "Je to až neuvěřitelné," vrtí Kozák hlavou, "a to ještě v klubové nabídce podle katalogu se zákazníkova nostalgie projevuje mnohem silněji než v maloobchodní síti." Přeloženo do laické řeči po pamětnických písničkách prahne více venkov, který využívá zásilkových služeb, nežli velká města s obřími prodejnami, kde se hlavně teenageři pídí po speciálních kultovních novinkách. O příčinách zrodu mohutné retrovlny se mohou odborníci jen dohadovat; vedle tak subtilních pojmů, jako je neurčitý stesk "po starých zlatých časech", vidí i důvody čistě technické. Přibývá totiž domácností, které si opatřily například CD přehrávač, a tudíž nakupují "své miláčky" znovu, na moderních a trvanlivějších typech nosičů. "Ono to hrozně svádí, když skoro nemusíte hnout prstem a každý měsíc vám přitečou miliony z prodeje nahrávek, vydaných už někdy v roce 1991. Jenže pozor - pro jiné obory to už neplatí," říká bontonský ředitel Kozák. Na knižním trhu se takhle snadno "přezbrojit" nedá.
PRO FILM EXISTUJE HLAVNĚ DNEŠEK
Pokud jde o video, tam se retrovlna týká pouze původní české tvorby. "Neprodávají se sice v nějak závratných objemech, ale zato jistě a setrvale," říká o domácích filmech na kazetách Vlastimil Král, šéf Centra českého videa - a také on mává žádaným katalogem, podle něhož zákazník rád vybírá a nakupuje "na dálku". Zatímco v hudbě zde postihuje oblíbené retro i zahraniční zpěváky a skupiny, u filmů je tomu jinak. Vyjde-li na videokazetě třeba ukázka světové filmové klasiky, provází ji prý zájem zhruba čtvrtinový - v porovnání s poptávkou po filmových novinkách. Na druhé straně ovšem mají čerstvé přírůstky videotrhu v podstatě jepičí život: po dvou třech měsících následuje pád a zavře se nad nimi voda. "Pro filmy existuje hlavně dnešek, třeba na podzim celou třetinu našich objednávek představoval pouze Titanic - což v hudbě neplatí," srovnává Kozák. A tak prý budou retrohity opakovat, dokud současná vlna pamětnické nostalgie potrvá.
NECHTE MI MOU HELENKU
Tři roky tu třeba nevydali nový popový titul, pouze klasiku a mluvené slovo - ale přesto prodej starších nahrávek s dávnými písněmi Václava Neckáře, Waldemara Matušky či Heleny Vondráčkové prakticky neklesl, ba právě naopak. "Je to až neuvěřitelné," vrtí Kozák hlavou, "a to ještě v klubové nabídce podle katalogu se zákazníkova nostalgie projevuje mnohem silněji než v maloobchodní síti." Přeloženo do laické řeči po pamětnických písničkách prahne více venkov, který využívá zásilkových služeb, nežli velká města s obřími prodejnami, kde se hlavně teenageři pídí po speciálních kultovních novinkách. O příčinách zrodu mohutné retrovlny se mohou odborníci jen dohadovat; vedle tak subtilních pojmů, jako je neurčitý stesk "po starých zlatých časech", vidí i důvody čistě technické. Přibývá totiž domácností, které si opatřily například CD přehrávač, a tudíž nakupují "své miláčky" znovu, na moderních a trvanlivějších typech nosičů. "Ono to hrozně svádí, když skoro nemusíte hnout prstem a každý měsíc vám přitečou miliony z prodeje nahrávek, vydaných už někdy v roce 1991. Jenže pozor - pro jiné obory to už neplatí," říká bontonský ředitel Kozák. Na knižním trhu se takhle snadno "přezbrojit" nedá.
PRO FILM EXISTUJE HLAVNĚ DNEŠEK
Pokud jde o video, tam se retrovlna týká pouze původní české tvorby. "Neprodávají se sice v nějak závratných objemech, ale zato jistě a setrvale," říká o domácích filmech na kazetách Vlastimil Král, šéf Centra českého videa - a také on mává žádaným katalogem, podle něhož zákazník rád vybírá a nakupuje "na dálku". Zatímco v hudbě zde postihuje oblíbené retro i zahraniční zpěváky a skupiny, u filmů je tomu jinak. Vyjde-li na videokazetě třeba ukázka světové filmové klasiky, provází ji prý zájem zhruba čtvrtinový - v porovnání s poptávkou po filmových novinkách. Na druhé straně ovšem mají čerstvé přírůstky videotrhu v podstatě jepičí život: po dvou třech měsících následuje pád a zavře se nad nimi voda. "Pro filmy existuje hlavně dnešek, třeba na podzim celou třetinu našich objednávek představoval pouze Titanic - což v hudbě neplatí," srovnává Kozák. A tak prý budou retrohity opakovat, dokud současná vlna pamětnické nostalgie potrvá.
