Nenáročný, neambiciózní, ale ohromně příjemný film podepsal Shane Black, který podobným vtipem naplnil už svůj snímek Kiss Kiss Bang Bang. Také Správní chlapi, které ještě více vycizeloval a vystlal typickými hláškami, patří k zážitkům, kdy sice ráno po probuzení už člověk neví, oč vlastně šlo, ale slunnou náladu má pořád.
Komedie o nájemném detektivovi a nájemném ranaři, kteří se potkají u stejného případu, má hezký úvod, kdy zkoprnělému teenagerovi projede pokojem auto se zkrvavenou kráskou z časopisů pro pány, hezký nadhled ve stylu Phila Marlowa i hezkou náladu Los Angeles z dob, kdy se ještě vesele pilo, kouřilo a politickou korektnost nikdo neznal.
Slovo hezké lze vlastně přiřadit ke každému prvku: hezká auta, hezká muzika, hezké nápady od mučení akvarijních rybiček k hravému skeči z toalet bez buranské doslovnosti. Crowe coby břichatý tatík nad věcí a Gosling jako nešika dohromady hezky ladí a čistému žánru vyprávěnému s chutí a přehledem přidává hezky výstřední kulisy pornoprůmysl, jenž tak zajímá nedospělou dcerku Goslingovy postavy – opět s vtipem a vkusem.
Detektivní zápletka větřící „vyšší zájmy“ je otřepaná a logiku hází za hlavu; naštěstí kde krimi kulhá, podepře ji pomocná ruka komedie. Což platí i pro nepříliš četné, zato vždy originální akční scény se znaky situační grotesky. Kouzlo řemesla tkví v dávkování napětí a smíchu: zatímco první přísada vyprchá, druhá má trvalejší účinek.
A kdyby za nic jiného, tak za historku s předsmrtným zjevením Richarda Nixona si Správní chlapi připisují pět procent navíc.