Režisér Thomas McCarthy dostal sošku i za scénář, který psal s Joshem Singerem, dva z herců měli oscarové nominace, nicméně hlavním vítězem zůstává pravý Spotlight, jak si říká investigativní tým novinářů z listu Boston Globe, vyznamenaný Pulitzerovou cenou.
Spotlight, anglický výraz pro bodový reflektor, symbolizuje ostré světlo, které žurnalisté vrhli na stinnou aféru, zametanou z vysokých církevních postů dlouhá léta pod koberec. Jen v Bostonu se obvinění dočkalo dvě stě kněží, v celých Státech sedm tisíc a závěrečné titulky přinášejí děsivý seznam míst s podobnými případy v celém světě.
Což je možná nejsilnější okamžik celého snímku, dotek skutečnosti, který mu dodává na závažnosti i záslužnosti. Jinak se vypráví čistý profesní román, novinářská detektivka utopená v archivech, odkud reportéři dolují další a další případy zneužití – a také důkazy o jejich krytí.
Leckterý novinář si závistivě povzdechne při pohledu na redakci plnou zkušených profesionálů, kam nový šéf místo obávaných škrtů vnese zaujetí pro silnou kauzu. Až na jednu výjimku jsou všichni zapálení, čistí a posedlí pravdou, při zpovídání obětí působí spíše jako psychoterapeuti a drží věcnou tóninu, i když naslouchají nejdrsnějším svědectvím. Souhra, jíž vévodí výbušný Mark Ruffalo a pokerový Michael Keaton, je bezchybná jako ostatní tvůrčí složky – přesto se divák může cítit maličko ošizen.
Úmornost práce na jedné senzaci se totiž lehce přenáší i do rytmu filmu, který vyžaduje velké soustředění, ale stupňovaným napětím se odměňuje až v poslední fázi. Navíc si občas dovolí stopu názorného vydírání – třeba s dětskými sbory ve vánočním kostele.
Zkrátka Oscara dostali spíše reální hrdinové než ti, kdo o nich vyprávějí. Nejlepší film roku by měl naplňovat i smyslovým úžasem, nejen úctou k střízlivé civilnosti pečlivé rekonstrukce.
