Spojení víry a vzdělanosti

4. září 2001 10:14

Výstava Sláva barokní Čechie, která se koná ve čtyřech výstavních prostorách patřících Národní galerii Praha, si klade za cíl představit umění, kulturu a společnost barokních Čech a poopravit hodnocení této epochy jako období "temna". Postupně představíme jednotlivé expozice - podobně jako jsme v srpnu přinesli cyklus článků o "konkurenčním" projektu Deset století architektury. Další díl o baroku zveřejníme ještě tento týden.

První část čtyřdílné výstavy Sláva barokní Čechie nese název Barokní triumfy a je umístěna v Obrazárně Pražského hradu. Jednotlivé pododdíly jsou věnovány zbožnosti, vědě a vzdělanosti a stykům barokních Čech s Evropou a světem. V obrazárně narazíme na pestrou směs předmětů - od oltářních obrazů Karla Škréty a Petra Brandla přes část sbírky bývalého Matematického muzea a unikátní kolekci lékařských nástrojů až po indiánské péřové čapky dovezené misionáři z Jižní Ameriky nebo dobový čínsko-latinský slovník.

Charakteristickým prvkem barokního katolicismu bylo posílení kultu Panny Marie a světců, projevující se zejména náboženskými poutěmi. Každý kraj, snad i významnější město měly zázračnou sošku či obraz Panny Marie, k nimž směřovala zbožná procesí poutníků. Rozrostl se i "panteon" domácích světců a zemských patronů. Nešlo jen o Jana Nepomuckého, který byl slavnostně svatořečen roku 1729, ale vzrostl také kult svatých Cyrila a Metoděje, mezi zemské patrony byli nově zařazeni sv. Norbert a sv. Josef. Bohuslav Balbín v knize Svaté Čechy shromáždil zprávy dokonce o 134 českých světcích, blahoslavencích a mučednících. Působivým příkladem vyobrazení českých světců uctívaných v prostředí benediktinského řádu je oltářní obraz Jana Kryštofa Lišky, jeden z objevů výstavy.

Sláva barokní Čechie:
Barokní triumfy

Obrazárna Pražského hradu, II. nádvoří Pražského hradu.

Koncepce a výběr exponátů generální kurátor výstavy Vít Vlnas.

Kurátorka Martina Sošková. Architekt Petr Hornek.

Výstava trvá do 28. října 2001.

Informace o vstupném naleznete ZDE.

Zatímco dnes máme tendenci chápat víru a vědu bezmála jako protipóly, v baroku k sobě měly velice blízko. Největší vědci a učenci byli často kněží či řádoví bratři. Na poli vzdělanosti nejvíce vynikali jezuité, kteří jsou ovšem zejména vinou horlivosti pátera Koniáše při vyhledávání a pálení "kacířských" knih vnímáni přesně opačně. Na pražské univerzitě, která od roku 1654 nesla název Karlo-Ferdinandova a k jejíž obnově výraznou měrou přispěl právě jezuitský řád, působila řada významných profesorů; na výstavě můžeme mimo jiné vidět také několik grafických listů představujících obrazové shrnutí jejich tezí obhajovaných při veřejných disputacích.

V roce 1722 bylo v pěti místnostech pražského Klementina otevřeno první veřejné muzeum u nás. Jmenovalo se Musaeum mathematicum Collegii Clementini, ale zdaleka se neomezovalo jen na matematické či astronomické pomůcky a přístroje. Bylo spíše pokračovatelem kunstkomory Rudolfa II. Kromě vědeckých přístrojů byly v jeho sbírkách zastoupeny také přírodniny, historické památky a nejrůznější kuriozity. Návštěvník muzea tak například mohl zhlédnout exotické předměty z Číny, Indie a Latinské Ameriky, sbírku vycpaných ptáků, jazyk a drápy amerického medvěda nebo husitskou sekeru a halapartnu Jiřího Plachého, který vedl studentskou legii při obraně Prahy proti Švédům. Muzeum zaniklo současně se zrušením jezuitského řádu v roce 1733, část jeho sbírek se dnes nalézá v Národním technickém muzeu a Národním muzeu. Na výstavě Sláva barokní Čechie je ze sbírek Matematického muzea předveden například mechanický model želvy, pohár z kokosového ořechu či miniatruní visací zámek vyrobený v 18. století v Rusku.