Krámek v centru Limy, který se běžně soustředí na prodej školních učebnic, má výlohu obsazenou knihami, jejichž autorem je Mario Vargas Llosa. Na nejviditelnějších místech trůní svazek se jménem El sueno del celta (Keltův sen), který spisovatel vydal počátkem listopadu.
A v Peru, které patří k nejchudším zemím Jižní Ameriky, je po Vargasu Llosovi nevídaná poptávka dopovaná čerstvou slávou kolem udělení Nobelovy ceny za literaturu, kterou si převezme v pátek. Taková, kterou vítězova vlast pamatuje jen při globálním šílenství spojeném s vydáváním pokračování příběhů Harryho Pottera. Když se nové dílo objevilo na pultech, zlomilo dosavadní rekord v denním prodeji knih.
Čtyřiasedmdesátiletý spisovatel (známý v Peru a Latinské Americe pod šifrou MVLl), který už měl svoje nezpochybnitelné místo v životě peruánské společnosti, se pro svůj národ stal hrdinou. "Zrovna jsem byla benzince, když v televizi oznámili, že vyhrál. Křičeli jsme radostí," vzpomíná agronomka Carmen Felipe-Moralesová.
Nobelovka jako lék na frustrace minulosti
Od 7. října, kdy Švédská akademie udělení ceny oznámila, snad není dne, aby Vargas Llosa neměl v seriózních novinách svoji fotografii, aby se neotiskl jeho názor třeba na politickou situaci v Argentině či jeho stížnost na to, jak "novinářské pronásledování nemá žádné limity".
Na tržištích se dá za šest solů (zhruba 35 korun) pořídit narychlo zkompilované DVD s dokumentem o barvitém životě MVLl doplněným o tři filmy, které byly natočeny podle jeho předloh. Jeho rodný dům v městě Arequipa byl urychleně vyhlášen národní kulturní památkou.
Peruánskou hrdost na svého prvního nobelistu pro shrnuje také novinář a spisovatelův syn Álvaro Vargas Llosa. "Symbolizuje to vzestup Peru, které ukazuje, že může nabídnout více než jen státní převraty, maoistický terorismus a obchod s drogami. Vedle růstu ekonomiky a úspěchu národní kuchyně v zahraničí Nobelova cena pomůže našemu sebevědomí, které po frustrující minulosti tolik potřebujeme," píše ze svého domova ve Washingtonu muž, jehož žurnalistickou zkratku AVLl v hispánském světě také dobře znají.
Mario Vargas Llosa, který dosud peruánskou společnost spíše rozděloval, může zalitovat, že si na něj ve Švédsku nevzpomněli před dvaceti lety. V roce 1990 se jako kandidát pravice, ke které se postupně přiklonil po mladickém koketování s marxismem, přihlásil o prezidentský post. Nobelovka by byla tím nejlepším volebním heslem. I bez ní byl favoritem, ale překvapivě prohrál.
"Doplatil na svou pověst muže, který nelže a mluví o věcech přímo, není pokrytec jako zbytek peruánských politiků," říká Carmen Felipe-Moralesová.
Chvála i od politických rivalů
Poslankyně a dcera jeho tehdejšího úspěšného soupeře Keiko Fujimori, která je čtyři měsíce před volbami přední adeptkou na prezidentské křeslo, říká: "I když se s ním v politice v mnohém neshodnu, jsem šťastná jako všichni, že nejlepší peruánský spisovatel byl takto vyznamenán. Je potřeba to oslavit."
Jen slova chvály měl v tisku i současný peruánský prezident Alan García Pérez, kterého MVLl za politické skutky opakovaně břitce kritizoval. "Je to velký den i pro ty Peruánce, kteří s Vargasem Llosou nesouhlasí. Nobelova cena je aktem spravedlnosti," připomněla hlava státu, že peruánský literát byl za jejího čekatele považován již po desetiletí.
García se kvůli nobelistovi dostal i do mezinárodního sporu, když odmítl výroky socialistického prezidenta sousední Bolívie Eva Moralese, že MVLl byl jen odměněn za to, že pomáhá imperialistům. García bolivijskému kolegovi, který má chuť stát v čele státu doživotně, kousavě odpověděl, že Morales Nobelovy ceny za literaturu nikdy nedosáhne, ale mohl by aspirovat na Nobelovu cenu za nekonečné znovuzvolení.
Pro samotného MVLl, který většinu času tráví na cestách mimo Peru, podle slov jeho syna ocenění znamená "korunovaci jeho spisovatelské kariéry, které se věnoval s náboženským zápalem kněze". Nicméně už se těší, až mediální zájem o něj poleví a on se zase "v klidu bude moci vrátit ke své práci".
